Krutosť a láska

Hollywoodští producenti a popcornoví diváci tenkrát jistě civěli, co že ten Holanďan, který nedávno přišel, vytvořil za dílo. A civěl jsem i já, ani ne tak nad otevřeností a brutalitou (existuje spousty násilnějších filmů), jako nad naprostou uvolněností, nekomerčností a autorskou svobodou. Paul Verhoeven nám servíruje jeden zajímavější nápad za druhým a ani na okamžik nenudící svěží romanticko-dobrodružný děj, postrádající jakákoli žánrová klišé. Rutger Hauer v největší životní formě se pro roli žoldáka Martina narodil. Nejedno mužské oko jistě spočinulo na lepé Jennifer Jason Leigh, která tu svojí vypočítavou mrchu Agnes zahrála s grácií. Tom Burlinson byl rovněž skvělý a hodně se mi líbila postava kapitána Hawkwooda, kterého se na výtečnou zhostil Jack Thompson. Maso a krev určitě potěší každého milovníka dobrodružných filmů, kde se používají meče. P.S.: A taky jsem fandil Martinovi, skutečně měl vyhrát on. 80%. (03.05.2009)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)

Deromantizace časů, kdy zemřít přirozenou smrtí mělo trošku jiný význam než dnes.. Dobrodružství kolem kejklířských žoldnéřů, zištně vyložených znamení, protržených blán a uchvacování moci nemá vyloženě kladnou postavu (mladej MacGyver Arnolfini, co během chvíle sestrojí teleskopický dobývací žebřík, se nepočítá) a taky se tak s nimi v lehce improvizačním chaosu nakládá. Mohlo to být něco jako středověká Wild Bunch, ale na naléhání producentů se dostal do popředí milostný trojúhelník s vrcholy lady Agnes, pro kterou kvůli výrobě mečů už nezbylo železo na pás cudnosti. Nevadí, pod Verhoevenem klasické romanci mandragora nikdy nekvetla a on pak alespoň věděl, že na kompromisy není místo.. (25.04.2023)

U pohádek dopředu nevíte, zda si budu podávat ruku s naivitou, či s krutostí. Maso a krev na to jde obráceně. Ze středověkého příběhu vytváří pohádku, a ne ledajakou – pořádně drsnou. Verhoeven freneticky střídá chvíle uvolnění a napětí, využívá letitých postupů, a kdyby byla filmová řeč slyšet, tohle by bylo afektovaný řvaní. Verhoeven je z těch režisérů, před nimiž musíte zahodit všechny předsudky a vydat se mu všanc tak řečeno na vlastní nebezpečí. (05.09.2007)

Středověk dle Paula Verhoevena. Žádnou rozkošně pohádkovou stylizaci od toho nečekejte, skutečně je to samé maso a samá krev. Velmi atmosferická podívaná pro silné povahy. Na druhou stranu: mám pocit, že množství "gore" scének tak trochu zakrývá nechopnost evokovat krutost doby jiným než takto explicitním způsobem. Ale nač se tvářit, že se mi to nelíbilo, když opak je pravdou :o)... (01.02.2004)