Oranžský vojak

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)

V tomto filme nie je Verhoeven nijakým spôsobom šokujúci. To pre tých, čo čakajú odbojárky s troma kozami. Oranžský vojak je natočený (v dobrom zmysle slova) konvenčným štýlom filmov z 2. svetovej vojny, ako v Európe, tak v Hollywoode. Každá európska kinematografia by sa mala s týmito krutými dejinami vysporiadať aspoň jedným poriadnym filmom. Verhoevenovi sa to podarilo hneď 2x. VIDENÉ ZNOVA 8/19: Konečne som sa dostal k pôvodnej, 152 minútovej verzii. Názor som však nezmenil, ide stále o jeden z najkonvenčnejších filmov režisérovej kariéry, avšak perfektne premyslenom a taktiež s otáznikom vo vzduchu, kto je ten zradca. Ten čas ubehol skutočne veľmi rýchlo. Hauer a Krabbé vynikajúci. (23.05.2012)

Ačkoliv to ve valné většině případů nedělám, dovolím si malou výjimku a alespoň krátce se vyjádřím k jednomu vezdejšímu komentáři, který Oranžského vojáka přirovnává k Tmavomodrému světu. Ano, ty dva filmy mají několik styčných bodů (stejně jako kupříkladu Maxipes Fík a Terminátor) - odehrávají se za druhé světové války a na obloze je k vidění několik válečných letadel. Ale zde podobnosti pohříchu končí. Zcela na místě by naopak bylo případné srovnání s o třicet (!) let novější Zwartboek. Oba snímky se zabývají fenoménem dvou tolik odlišných tváří okupovaného Nizozemí - odbojem a kolaborací. Přestože středobodem příběhu jsou v Oranžském vojákovi válečné osudy šestice přátel - bývalých univerzitních studentů, neodpustí si Verhoeven řádné "šlápnutí" do holandského vosího hnízda a rozhodně nejde jen o "nucenou" kolaboraci jednoho z hlavních hrdinů. Záběry na pochodující dobrovolníky v řadách německé armády a přihlížející hajlující davy, činnost kolaborantských represivních složek, jsou dostatečně výmluvné a dokazují, že tvůrci to s vyrovnáním se s válečnou minulostí tohoto druhu mysleli velmi vážně. Filmů jako je Soldaat van Oranje a Zwartboek by bylo potřeba v mnoha zemích Německem okupované Evropy. (15.12.2007)

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-). (06.03.2011)

Ani já se nevyhnu srovnání s Černou knihou, ale k ní bych přidal i další podobně laděné snímky jako je třeba Plamen a Citrón, Síla odvahy nebo Max Manus. Oproti nim Oranžský voják postrádá, alespoň v mých očích, tu zoufalou přítomnost války a místy mi připadalo, že mladí odbojáři berou své působení v podzemí jako velkou legraci. Určitě se nejedná o špatný válečný film, spíše o lepší průměr. Ale zkrátka není to ono. 60% (13.04.2013)