Oranžský vojak

3.2/5 || Z podivného a nudného začátku, kdy jsem nějakou dobu přemýšlel o tom, že film vypnu a nedodívám ho, se Oranžský voják postupně trochu zlepšil, ale že by šlo o nějaký super zábavný, zajímavý nebo napínavý snímek se podle mého názoru hovořit nedá. Po Showgirls druhý nejhorší film od P. Verhoevena, co jsem viděl (z 11). || Režie: ****, Scénář: ***, Herci: ***, Hudba: ***, Efekty/výprava: ****, Kamera: *** (22.09.2012)

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-). (06.03.2011)

Ani já se nevyhnu srovnání s Černou knihou, ale k ní bych přidal i další podobně laděné snímky jako je třeba Plamen a Citrón, Síla odvahy nebo Max Manus. Oproti nim Oranžský voják postrádá, alespoň v mých očích, tu zoufalou přítomnost války a místy mi připadalo, že mladí odbojáři berou své působení v podzemí jako velkou legraci. Určitě se nejedná o špatný válečný film, spíše o lepší průměr. Ale zkrátka není to ono. 60% (13.04.2013)

Jako Černá kniha, ale mnohem lepší, protože tu fungují vazby mezi postavami (Já vím, budu v menšině, tak rovnou dopředu říkám, že mi nemusíte metat do tváře, jak jsem s Černou knihou vedle. Lidi, kteří nejspíš ani doteď nevěděli, že nějaká holandská tvorba Paula Verhoevena existovala. Dik). S Hauerovým charizmatem nelze šlápnout vedle. (23.12.2007)

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)