Sprej na vlasy

Povedal by som najhorší film Verhoevena, aj keď tu máme ešte aj Showgirls. Sledujeme iba mladícke dobrodružstvá troch motorkárskych kamarátov bez nejakej silnejšej nosnej línie. Všetko je len také ľahké, vzletné, postavy veľmi ploché, aj keď v závere dôjde aj na dvojicu dramatických situácií a snaha vyrovnania sa s tým. Do toho nechutná homosexualita. Pre Verhoevena to nie prvý holandský film o tejto látke, už si pomaly začínam myslieť, že bol g alebo bi. Čo by aj vysvetľovalo, prečo je v ďalšom jeho filme viac mužskej nahoty a dokonca aj mužskej sexuality než tej ženskej. (07.11.2019)

Verhoevenova variace na Rozmarné léto- do města přijede sourozenecký pár se stánkem rychlého občerstvení a (zejména ona) postupně totálně rozvrátí životy tří mladíků, které do té doby zajímaly hlavně jejich motorky (a o děvčatech spíš jen žvaní, nebo před sebou cosi předstírají). Až na to, že v tomto příběhu jsou mnohé změny nevratné a někteří si, narozdíl od plavčíka, majora a pana abbého, skutečně vrznou. (12.01.2014)

Přiznám, že je pro mě skutečně těžké hodnotit tento dobový osmdesátkový film po více než 30 letech. Dokážu si hravě představit, jak odvážný, stylový i zábavný (ve smyslu, co je zrovna módní a cool) mohl být snímek v době svého vydání, jenže dnes již na takové věci obecenstvo nahlíží jinak. Nudita je sice stále šokující a opravdu se mi líbí, jak Verhoeven dokázal do svého jinak velice odlehčeného a nenáročného "dramatu" mimoděkem zakomponovat pár vážnějších témat (odhalování sexuality, závodník po nehodě), ovšem to je asi tak vše. Teenagerský motocross, disko a osmdesátkové účesy už jsou prostě out a (záměrně) jednoduché charaktery tomu také příliš nepomohou... Přesto ani dnes se nejedná o žádnou katastrofu, ba naopak - solidní průměr :) 5/10 (20.09.2012)

I s odstupem času jde o poměrně drsný a špinavý snímek, kde si Verhoeven dovolí to, na co mnozí režiséři ani nepomyslí. Evropské filmy byly a do jisté míry jsou odvážnější než americké (nepočítám underground). Naturalistické znásilnění jednoho ze tří motorkářů, dokumentárně nasnímané závody či neuvěřitelně realistické vymlácení restaurace Harmonie jsou působivé dodnes. K tomu výborná muzika (kromě těžce osmdesátkové T.Scherpenzeela) od Blondie po Iggyho Popa. R.Hauer ovšem příliš prostoru, jak by se očekávalo dle titulků, nedostal. (21.12.2012)

Generační film podle Paula Verhoevena. Svižné drama o životě několika teenagerů v Holandsku konce 70. let definují obvyklé a oblíbené režisérovy trademarky - divoké, rebelantské postavy, zcela přirozeně působící explicitní přístup k často tabuizovaným tématům a prvkům (Verhoevenovo svérázné zobrazování lidské sexuality by dnešní vyměklé hipster diváky asi dost zarazilo), černý humor a celkově cynický, syrový a věrohodný pohled na "vyspělou" západní společnost. Tudíž i zde se můj oblíbený provokatér zaměřuje na to, co ho na lidech zajímá nejvíce - jejich nízké pudy a odvrácená tvář obecně (podle Verhoevena společnost charakterizují primárně tři věci - sex, násilí a náboženství). ___ Už jsem od Paula viděl téměř všechny jeho celovečeráky - a nezklamal mě zatím ani jedním. Je to prostě borec a jeden z nejlepších režisérů (nejenom) své generace. 70 % (03.08.2018)