Gepard

My jsme byli lvi a gepardi. Po nás přijdou jen vlci a hyeny. Další film ze sbírky Vrcholná díla mistrů filmového plátna (tu sbírku jsem si vymyslel, ale myslím si, že je to přesné). Zmar a úpadek aristokracie na plné čáře, konec starých časů, začátek nového věku. Kníže Salina je ztělesněním strarosvětské aritstokracie, hrdý, neústupný a tvrdohlavý muž, kterému záleží především na rodině a chce dožít ve starých časech po boku své hysterické ženy a svých sedmi potomků. Toncredi je obraz nadcházející společnosti, mladické dravosti, je cílevědomý, ctižádostivý a za svými cíly jde přes mrtvoly. Pod vlajkou Garibaldinců, sjednocené Itálie a vzniknuvší republiky neche parazitovat, ale chce si urvat dost místa pod sluncem. Luchino Visconti se nesnaží ukázat v žádném případě souboj Saliny a Toncrediho. Zobrazuje konec starých šlechtických ideálů a nástup nové doby, doby dravosti s nalomenou morálkou. (11.11.2006)

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)

"Konec starých dobrých časů..." Ale ještě než dojde k "předání," je třeba s řádnou pompou oslavit, původní stavy, a tak tedy. Vítejte na velkolepém a rozlehlém panství sicilské aristokratické smetánky. Vítr ovívá a čechrá závěsy komnat hrdosti, vznešenosti, urozenosti a lesku slavného rodu Salinů, kde lákavost dravého a ambiciózního mládí osciluje a zmocňuje se ducha moudra, tradic a řádu dob dávno minulých. Živoucí stylizace okázalosti a výpravnosti, okouzlující genius loci prozářený vábivou hudbou a oslnivostí kostýmů. Závěrečná plesová scéna, při které nejedno srdce zaplesá, jen pečetí onu gala noblesnost a očarování z polibků filmové poetiky. Gepardovi vévodí majestátní nestor rodu - kavalírský elegán Burt, líbivé fešáctví neodolatelného šarmu miláčka davů dívek a dam, Alaina a neméně tak odzbrojující uhrančivost osudové krásy Claudie Cardinale. Opus magnum oplývající estetickou blažeností vizuálního labužnictví. (29.04.2013)

Kvalitné herecké výkony, epickosť, veľké herecké mená a slávny režisér, zobrazenie doby a spoločnosti, krásne kostýmy verzus ťažká nuda. Nedá sa nič robiť, história Sicílie 19 storočia a rozbor jej sociálnych, spoločenských a rodinných vzťahov mi je maximálne ukradnutá. A nie je to iba moja chyba, pretože režisér má povinnosť ma do svojho sveta vtiahnuť a zaujať ma aj témou, ktorá mi je pred pozretím jeho diela vzdialená. Mnohým sa to podarilo. Viscontimu v tomto prípade bohužiaľ nie. (04.08.2012)

Nádherný film...jenom ne pro mne. 1) Barvitá vizuálně opulentní freska z konce risorgimenta mě neuchvátila, ba co dím, ani nijak nezaujala._____ 2) Připadal jsem si spíš jako na studentské schůzi z doby národního obrození. Použitý jazyk, deklamace herců, melodramatická hudba a bakelitový Alain Delon mě fakt neoslovili._____ 3) Abychom si rozuměli: neříkám, že je film nekvalitní. Prostě je jen pro jinak naladěného diváka, než jsem já._____ 4) Shadwellův koment*** mě pobavil víc, než celé umělecké dílo. (06.11.2019)