Svadba

Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. (02.05.2022)

Smarzowski a po sedmnácti letech další filmová Svatba. Otec nevěsty je byznyzmen, jinak řečeno pěkný darebák, ne-li rovnou mafián. Jak svatba jeho dcery v pokročilém stupni těhotenství pokračuje, ukazuje se, že jeho finanční situace je podstatně horší, než jaký se snaží vzbudit okázalý dojem. Navíc je to celé prokládané válečnými vzpomínkami na mládí jeho otce, které opět vytahují na světlo historii, na kterou by Poláci radši zapomněli. Přiznávám, že na mě tu bylo až moc postav, takže jsem občas tápal, kdopak je kdo. Ale jinak další Smarzowského sebevědomá ukázka filmařiny, která umí tít do živého. (07.05.2022)

S veľkou spokojnosťou som si pozrel Smarzowského filmy Volyň a Klérus, ale nemôžem s kladným hodnotením pokračovať i pri Svatbe. Všimol som si, že Smarzowski už Svatbu nakrútil v roku 2004 a je pre mňa dosť ťažko pochopiteľné, prečo sa k tomu o 17 rokov vrátil pričom podľa obrázkov to vyzerá ako nie príliš odlišný remake. V každom prípade považujem toto jeho dielo za zmätený produkt, v ktorom je ťažko odhadnúť čo ním chcel režisér povedať divákom. Vnímal som to ako guláš tém, časových rovín a všetkého ďalšieho, ktoré sa v závere nezložili do kompaktného obrazu. (17.09.2024)

Jednou z asociovaných tém tohto dramaticky ladeného titulu, ak nie vôbec tou najpodstatnejšou, aká sa vskutku napokon natískala, predstavovala pogrom na poľskom židovskom obyvateľstve počas II. svetovej vojny, na čo v podstate chcel tento autor v podaní Wojciecha Smarzowskiho, priamo poukázať, pričom tak následne učinil akosi až priveľmi komplikovaným spôsobom; niečo na spôsob dvoch časových rovín, v ktorých podľa mňa vystupoval i naprosto kľúčový ústredný protagonista Antoni Wilk [Mateusz Więcławek & Ryszard Ronczewski] v mladšom a v staršom vydaní, resp. v hore uvedenom období a v stále covidovom roku 2021, ktorí jednoznačne zatienili skúsených hereckých matadorov: Roberta Więckiewicza a Agatu Kuleszovú s tým dôvetkom, že tieto roviny medzi sebou akosi neustále splývali do jedného kompaktného celku, čo je určite rozhodne zaujímavé skonštatovanie danej situácie, ale pôsobilo to chaotickejším dojmom oveľa viacej, ako sa patrilo. • Predstaviteľka, známa z Wołyńe, Michalina Łabaczová, stvárnila mladuchu Kasiu Wilkovú, ktorá sa vydávala za Janeka Sczuczyńskiho [Przemysław Przestrzelski], kedy na povrch postupne vyplávali nové skutočnosti, týkajúce sa nielen jej osoby, ale zároveň aj ďalších zainteresovaných osôb, ktoré sa zúčastnili na tejto veselici, kde každou ďalšou scénou prichádzala čoraz väčšia metelica rozkokošených nálad; inými slovami povedané, atmosféra začala čím ďalej, tým viac hustnúť, až zhustla do takého štádia, z ktorého nebolo žiadneho návratu...? → to by mal posúdiť každý divák, ktorý sa pohyboval v tomto dianí, plnom nepríjemných pocitov. • Režiséra budem i naďalej veľmi pozorne sledovať, s čím ma zase [ne]ohúri, alebo poľská nová vlna na miernom vzostupe. ← toto spracovanie mi predsa trocha pripomínalo i túto matku!, kde obdobne kreatívny tvorca "napchal" viacero ideí pod jednu strechu. (18.09.2024)

Wojciech Smarzowski zvolil takový nevinný název filmu zřejmě proto, aby ten šok z celého příběhu byl ještě intenzivnější. Prolínání dvou časových linií mi sice moc nesedělo, ale přimělo mě to přemýšlet o tom, kterou dobu lze považovat za horší. Většina lidí nejspíš žije v domění, že tu válečnou, ale já si tím teď nejsem tak úplně jistá. Tenkrát totiž byly karty jasně rozdané, dnes pořádně nikdo neví, co od koho může čekat. Nic si nenalhávejme. Vždyť pokrytectví, posedlost penězi, závislost na mamonu, bezohledná honba za kariérou a v neposlední řadě i nenávist k menšinám vládnou nejenom Polsku. (75%) (30.05.2023)