Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (248)
Většinou mám s filmy, kde je minimum děje a ještě větší minimum dialogů velkej problém. A Adelheid mi přišla přesně tento případ, ale k mému podivu jsem ho docela dobře dokázal zkousat a nemůžu říct, že bych se nějak moc nudil. Určitě nejde o žádný středoproudý film. ()
Psychologické drama o tom jak je těžké navázat vztah s potupenou Němkou v bývalé nacistické vile, postavy mají své příběhy, které i přes snahu poručíka k sobě prostě nepasují, vše končí tragicky... Myšlenka znamenitá, návrat do Sudet po tolika letech, kde žili Němci je v tomto filmu vykreslena tak zvláštně, Češi získávají zpět svou čest i území a Němci jsou na tom opačně. ()
Film o beznádeji, ktorému škodí, že nebol natočený v čiernobielej. Mám problém mu dať vyššie hodnotenie kvôli Čepkovi, ktorého nemusím, a ani táto rola mu nesadla. ()
Prostě toto je ČSFD.Kdyby kdysi Vláčil natočil reklamu na vložky, dostal by 5 hvězd, protože naplno bodovat Vláčila přece svědčí o "odbornosti" hodnotitele. Toto je celkem slušně nudný film. ()
Tohle psychologické poválečné drama s mladým Petrem Čepkem mne zase tolik nezaujalo. ()
myslel jsem si, že se dozvím víc o jejich osudech, doslova jsem po tom toužil, ale dobře natočeno, dobrá atmosféra ()
Tomuto filmu se nedá naprosto nic vytknout, je tam síla osudu, zachycuje psychické tlaky tak tvrdě a realisticky, že běhá až mráz po zádech... ()
Moc pěkný ač zdlouhavý film. Nejvíce se mi na něm asi líbila geniální Bachova hudba. Vláčil patří k nejlepším českým režisérům. Jenom mi není jasně proč se zde píše, že to je thriller. Podle mě se tenhle žánr velice liší od tohoto filmu... ()
Nic se tomu nedá vytknout, skvělá režie, kamera, vynikající Petr Čepek, ale bylo to maličko zdlouhavé a na můj vkus trochu nudné. ()
Čepek byl výborný herec a tohle byl film přesně pro jeho typ herectví. Jako film to ale na mně bylo trochu moc vláčilovsky vláčné. ()
Sudety 1945, Körner a Vláčil ... stačí? Dobrá, přihodím ještě Čepek, Vostrčil a Černá. A nyní již máte dostatek indicií, abyste pochopili, že toto je jeden z nejlepších tuzemských filmů všech dob. ()
Adelheid režiséra Františka Vláčila z roku 1969 je sivým a ponurým filmom o sivých a ponurých časoch po druhej svetovej vojne, kedy v Československu dochádzalo k odsunu nemeckého obyvateľstva. Na túto kapitolu dejín sa v menšom meradle zameriava aj príbeh tejto snímky, pričom zachádza až na úroveň jednotlivcov, všímajúc si zvláštny vzťah medzi vojakom československého odboja Viktorom Chotovickým (Petr Čepek) a Nemkou Adelheid Heidenmann (Emma Černá). Film sa snaží pracovať s psychológiou postáv a zachytiť atmosféru panujúcu v spoločnosti, v ktorej sa jeho dej odohráva, ale Vláčilova snímka, bohužiaľ, z princípu akosi nefunguje. Vôbec totiž nedisponuje ani jediným výraznejším momentom, niečím čo by dokázalo film tak povediac naštartovať. Všetko je v ňom pomalé a nezáživné, sivé a pôsobiace ospalo. Chýbajúca dynamika - citeľný to problém už od začiatku - kúsok po kúsok spôsobuje, že aspoň aký-taký prvotný divácky záujem o príbehové dianie upadá čoraz viac. A padá a padá, čo sa podpisuje na vnímaní kvality snímky ako celku, ktorá je, nutné podotknúť, žalostná. Dielo režiséra Vláčila je slabé predovšetkým príbehovo, ale sivosť a odmeranosť výpravy v spojení s plochosťou postáv mu rozhodne plusové body nepridávajú. Adelheid sa snaží pracovať s vážnou témou, ale na plnej čiare zlyháva. Dokonca možno hovoriť o tom, že priamo diváka nudí, čo je snáď to najhoršie, čo sa akejkoľvek snímke môže stať. Škoda ďalších slov. Sto minút sa dá filmovo (alebo inak) využiť omnoho lepšie. ()
Další příklad dokonalé spolupráce Vláčil + Körner. Příběh o obyčené touze žít a milovat, která se v rozvrácené době těsně po válce jen těžko naplňuje. Tichá a zšeřelá balada s jímavě zranitelným Petrem Čepkem a rozporuplnou postavou Adelheid Emmy Černé. ()
Temné a beznádejné, ako bola doba samotná. Herecký koncert dua Čepek - Černá. ()
Příliš vlekoucí se film, kterému ale nemůžu upřít kvalitu - Čepek mě snad ještě v žádném filmu nezklamal. ()
Naprosto strojová adaptace bez vlastního nápadu, což mě na Vláčilovi poněkud zaráží, má to někdo jako on zapotřebí? Scéna za scénou, věta za větou. Někdo by mohl namítnout, že převést text do obrazů doopravdy věrně je umění. Ano, ale ne u knihy napsané tak strohým způsobem jako je Adelheid. Knižní předloha u mě jednoznačně vítězí. ()
Vladimír Körner... ()
Údolí včel se mi líbilo víc. Navíc vůbec neumím německy, takže jsem mnohdy moc nechápala, o co jde.. ()
Vytknout není co, jasný plný počet, ke chválení bych vypíchnul vynikající Emmu Černou (ze které úplně čisí hrdost německé ženy, např. když si zapaluje retko petrolejkou) a hudbu JSB. ()
Jednoduchý baladický příběh, ve kterém místo komplikovanosti děje ponechali režisér František Vláčil a scénárista Vladimír Körner prostor pro vykreslení atmosféry českého pohraničí po skončení 2. světové války a psychologické stránky několika málo postav. Veškeré dění, které drží diváka přikovaného u obrazovky nebo v kině, je tak doslova vykřesáno z minima textu, gest a mimiky v nezapomenutelných výkonech Petra Čepka, Emmy Černé a Pavla Landovského a z ponurých záběrů nacisty opuštěné horské samoty a jejího nejbližšího okolí. Adelheid je skvostem české kinematografie a František Vláčil nově mým oblíbeným režisérem. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)