Insidious: Červené dvere

Všechny předchozí díly jsem zkouknul v posledních 5 dnech, jelikož jsem je předtím neviděl. Zkouknout filmy po sobě, tak abych je měl v paměti se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, jelikož jsou jednotlivě provázané nebo na sebe alespon odkazují. Rozhodně mi tento díl přišel jako nejlepší ze série, ale je možné, že mě ovlivnilo sledování v kině a ne doma na gauči, jako to bylo u předchozích dílů. Původně jsem se bál do kina jít, soudě dle hodnocení, film ale předčil očekávání a krásně sérii zakončil. (20.07.2023)

Ze všech dílů Insidious je tento rozhodně nejslabší. Kdyby to vyšlo jako samostatný horor někdy v průběhu roku a nemělo by to nic společného s celou sérií, tak by to byl průměr. Když to ale porovnám s ostatními díly, tak je to fakt špatné. Sice nás příběh vrací někdy k prvnímu až druhému dílu, což je fajnově nostalgický, ale celý film to bohužel nezachránilo. Nic nového nám jinak film nenadělil a spíše rozšiřuje nebo obohacuje první dva filmy. Patrick Wilson jako režisér tohoto filmu se docela ale předvedl. Po režisérské stránce to není nejhorší. Musíte brát v potaz, že je to jeho první režisérský počin. Avšak i zde jsou věci, které bych filmu vytkl. Ta první je, že když se točí horor, tak to neznamená, že film bude obsahovat jenom samé jumpscary a tmavé scény. Ano, horor by to měl obsahovat, ale ne po celý film. Tady mi vyloženě přišlo, že není nic jiného. A hned ta druhá věc je atmosféra. Většina hororů má divákovi nabudit husí kůži nebo aspoň vytvořit nepříjemný pocit strachu. Tady se mi tento pocit dostavil jenom na chvíli. Atmosféra ve výsledku docela ujde, to Patrick pošéfil, ale většinu jumpscarů jsem bohužel předvídal, takže to mě trochu zklamalo. Tento film ale ve výsledku docela dobře završil celou sérii, ale příště si ho už nepustím. 4/10 (10.09.2024)

Bezkonkurenčně nejubožejší díl této slušné hororové série, který nemá absolutně co nabídnout.  Od předchozího dílu uteklo dlouhých 5 let a pokud jste stejně jako já viděli předchozí díl v době vydání, tak vám mohu garantovat, že se v ději stejně jako já ztratíte. Proč by se totiž měli tvůrci ohlížet na diváky, brát ohledy na jejich chatrnou paměť a vymyslet po 5 letech zcela nový příběh, když se dá zrecyklovat obsah starého dílu a zabalit to celé do nesnesitelně chaotického kabátu, kde se každý spolehlivě ztratí. Vznikla tak naprostá píčovina s krajně nesympatickým hlavním hrdinou, ze kterého vyrostl vydatně odpudivý kokot. Mám pocit, že zde na plné čáře selhala režie a absence zkušeností je u Patricka Wilsona znát snad v každém záběru. Tento paskvil nemá nejmenší potenciál si vás zaháčkovat a vtáhnout do děje. Je to jen nepovedený recyklát, místy skoro až nějaká surrealistická chaotická píčovina s naprosto ubohým příběhem. Vůbec mi nesedl směr, kterým se tento film rozhodl vydat. S každou další minutou je snímek větší a větší utrpení. Závěr je poté vyloženě směšný. [25 %] (15.08.2023)

Že je Insidious universe nenávratně ztracen svoiji kvalitou bylo jasné už v minulém díle a jen mále procento šance jsem dávala tomuto novému kousku pod taktovkou Wilsona na jeho vzkříšení. Bohužel, jak se čekalo, opravdu to nedopadlo. Tudíž moje intuice ani na to nejít do kina byla správná, protože by to byla v dnešní době škoda peněz. Zajímavé aspoň bylo sledovat dnes už vyspělou postavu syna a vědět, že nebyl nahrazen někým jiným mu podobným, takže i ty flashbacky hezky korespondovaly. Kdo by to řekl, že už je to třináct let co jsem se u prvního dílu málem po***** strachy. Tady ale ani příběh, ani ta hororová stránka už vůbec nefunguje. Parazitujeme samozřejmě na traumatech z minulosti, takže se nešetří motivy, které už jsme mnohokrát viděli. Nezachrání to už ani Wilson ani Byrne. Lekla jsem se možná dvakrát, ale už začínám být alergická na to, jak jsou ty nové přírůstky strašně zapomenutelné. Za pár dní z něj nebudu vědět ani ň. (22.09.2023)

Popíšem hlavný dôvod prečo je záver Trilógie o Lambertových lepší ako oba prequely bez nej. Predstaviteľ Josha sa nebál svoju prvotinu uchopiť inak. Pokračovanie osudov so značným časovým odstupom osciluje medzi rodinnou drámou, tínedžerským filmom a ducharinou. Intenzívneho strašenia sa nám toľko nedostáva, ale vychádza z príbehu. To v prequeloch nebolo, tam šlo vyslovene o situácie, ktorým bol podriadený dej. Tu je príbeh nosným pilierom. Pod vplyvom udalostí sa rodina rozhodne podstúpiť zákrok hneď troch členov, ktorí si nemajú nič pamätať. Lenže to napokon povedie k jej rozpadu. Už len fakt, že sa Renai s Joshom rozvedie preto, že mu „lobotómia“ porozhadzovala závity je silné kafe. Na démonov sa dá ale spoľahnúť, tí slabé stránky našich hrdinov poznajú a boľavú minulosť im pripomenú. A že mi tep pulzoval ako blázon pri obyčajnom čarbaní na hodine výtvarnej už o čomsi vypovedá. Napínavých scén tu bol dostatok. Ďalej som rád, že sa pokračovalo s pôvodnými dokonca detskými hercami, ktorí už deťmi neboli. Do filmu zapadla aj spolužiačka so zmyslom pre humor a pobavilo cameo tandemu webových krotiteľov. Nebol som stotožnený iba s vyvrcholením, kedy mali byť tvorcovia odvážnejší a buď niekoho obetovať alebo aspoň neskĺzať do sentimentálnych rozhovorov. V súčte za mňa prekvápko a druhý najlepší diel. (01.05.2024)