Hadí jed

Predstavte si , že ste v takej zime niekde v maringotke, strašne fúka studený vietor, je tam samé blato, hnusná robota pri vrtnej súprave... Takáto drsná scéna je vo filme... No títo robotníci v takýchto podmienkach naozaj robia, je to ťažká robota.... Čo tam majú po večeroch robiť?? Tak si popíjajú, a o takomto robotníkovi je tento výborný film .. Josef Vinklář dostal od Františka Vláčila fantastickú postavu... No a mladučká Ilona Svobodová určite nikdy nezabudne na toto natáčanie... Film hodnotím 80%. (12.10.2012)

Zo začiatku to vyzerá, že sa bude riešiť vzťah mladých ľudí v rámci rodiny a nakoniec ide o vzťah otca a dcéry. Alkohol nepatrí ani do takéhoto vzťahu a do mužskej alkoholovej partie zase nepatrí žena, to naozaj nerobí dobre, a nesmie to byť ani dcéra. Alkoholizmus je závislosť ťažká a notorik to nezvládne ani s pomocou ani s dobrým dôvodom. Film sa príbehovo veľmi nepohne, ale prežívanie emócií postáv je intenzívne aj zásluhou výborných výkonov. –––– Tak já mám dceru. To snad není ani možný. To čumíš, co? –––– Věříš, že takový holce já bych dokázal být věrnej? Fakt. Úplně věrnej. –––– Ale člověk potřebuje nějaký štěstí. Aspoň malý. (21.10.2014)

Na tomto vcelku banálním a všedním příběhu není mnoho zajímavého. Trochu ho povýšíme, když do hlavních rolí dosadíme skutečné osoby: tehdy již možná nejlepšího českého herce všech dob a hereckou debutantku. Ještě víc ho povýšíme, když přihlédneme k čistotě obrazů Františka Vláčila. Přestože se mu ikonu notorika (ani přes své vlastní zkušenosti) nepodařilo načrtnout tak, jak sám je znám z vlastní zkušenosti od mládí po stáří, podařilo se mu zachytit jedinečný a konkrétní vztah otce a jeho dcery. (24.04.2021)

Vynikající obsazení hlavní čtyřky, Svobodová je perfektně naivní a naopak některé Vinklářovy monenty jsou hodně deep. Vláčilova volba natočit film černobíle i v roce 1981 mu dodává na atmosféře, trošku mě mrzí, že se celým filmem netáhne ta podivná hrubá nálada nelidské plískanice, ve které Svobodová přichází na montážní pracoviště, kde se upíjí její zatím nepoznaný otec Vinklář, to mělo totiž až trochu Stalkerovskou náladu. Naopak musím bohužel říct, že mě akutně srala hudba Luboše Fišera, tenhle film by si zasloužil rescore. (19.02.2019)

Vláčil, sám veľký umelec a alkoholik v jednom nakrútil film síce pekný, no čiernobiely. Úplne v duchu obdobných československých alkoholických filmov je v ňom ukázaný hrdina aj so svojou drogou. Prekliaty chľast mu mätie mozog aj zmysly. A hoci chce tak veľmi chce prestať a ukázať dcérke, že to dokáže, tak to nedokáže a trpí v mraze. Kľačí v snehu a tupo prepíja posledné zvyšky rozumu. Žije na periférii. Umelecké opisy alkoholikov opisujú ich závislosť ako šialeného démona devastujúceho všetko: rodinu, city, prácu, priateľstvá. Mnoho prípadov takých nepochybne je. No zároveň je tu veľká skupina pijanov - bojovníkov, čo napriek enormnému úsiliu produkovali pomerne kvalitné veci (Shane MacGowan - básnik, skladateľ, spevák, alkoholik a heroinista, režisér František Vláčil, slávny spisovateľ Raymond Chandler, politik Winston Churchill a iní). Ale nemusí ísť len o slávnych ožralcov. Pijanov, čo zvládajú prácu aj rodinu je tiež dosť. Len umelecké pojednania o nich to vždy ženú za hranu. Chýba uchopenie tejto témy jemnejšie, kde alkoholické deformácie nie sú postavené na čiernobielej línii, ale napríklad na viacerých odtieňoch sivej. (08.07.2014)