Marketa Lazarová

Nejprve jsem přetrpěla výkřik zoufalství a totálního selhání, tedy kauzu Marketa Lazarová na českém DVD. První disk je jen holý film, který má natvrdo nastavený takový poměr stran, že v televizi neuvidíte celý obraz, to asi proto, že má každý doma projektor, plátno nebo rovnou mini kino. Takže jsem byla nucena vidět horší, ale zato kompletní kopii vydanou Second Run Ltd. Bonusové DVD pak obsahuje trojici fotografických galerií, nic zvláštního, velmi stručné biografie, tři wtf povídání kritičky Zdeny Škapové, Jana Royta, který má jako jediný, dejme tomu, zajímavé téma a postřehy z pozice historika umění, a Ivo Maráka z UPP. Naštěstí je tu alespoň V síti času, maličký střihák s Vláčilovým komentářem z roku 1989. A tak mi tedy řekněte, k čemu je všechna ta hysterie, když ani pořádné bonusy to nemá? Nehledě na to, že titulky vydávané za české a anglické jsou vždy jen anglické. ___ No, více není třeba se rozohňovat, na každý pád je Marketa Lazarová dílem, které by se mělo zbavit mýtu a stát se znovu jedním z těch zajímavějších kousků 60. let a nikoli jediným vyvoleným filmem mezi všemi. Pokud by měla zůstat vyvolenou, musela by být absolutně univerzální, ať už by se popasovala s jakoukoli kritikou nebo škatulkou. Musela by dostát symbiozy diváckého i uměleckého filmu, vynikajícího hereckého filmu, ve kterém funguje umělecká licence, dramatická adaptace i zachycená etapa v historii. A Marketa je v mnoha ohledech unikátní, ale není povšechně dokonalá. Vraťme ji zpět na zem a stane se ještě lepším filmem. (09.12.2012)

(1001) Vlci útočí ve smečce. Kniha se mi četla těžce, film se mi sledoval lehce. Konečně jsem mohla přemýšlet nad obsahem, ne zápolit s formou. Nicméně teď bych se do knihy ráda dala znovu, abych plně prohloubila svůj prožitek. V knize jsem Kristiánem opovrhovala, zde jej miluji. Jeho postava může sloužit jako ukazatel toho, co se se mnou v průběhu sledování filmu dělo, a Alexandra zase vyjadřuje postoj, jaký zaujímám k životu. Adam, to je ta touha vysmívat se všemu a všem, ve své podstatě je nejstatečnější a nejzbabělejší ze všech, snad si jako jediný drží nadhled. Mikoláš chce vlastnit a nakonec je z toho vlastnění unaven, ale přestat už nemůže, pije až do dna. Nejhůře ze všech rozumím Markétě, se kterou nemám žádný styčný rys. Ale právě proto mě tak dráždí. ♥ (16.06.2009)

Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %. (08.12.2007)

Sdílím názor profesora Nováka na Vančurovu předlohu, irituje nás především nahodilost děje. Když už jsem si dovolila o Arne Novákovi a sobě hovořit jako o nás, doplním, že nám vadí i ta časová neurčitost. Již sama předloha mě nijak neuchvátila, Vláčil se zajisté snažil nezfilmovatelnou knihu převést do filmu seč mu síly stačily. A tou urputnou snahou možná jen ještě více podtrhl tu nekompatibilitu mezi syrovostí a poetičnem. Jenže i přes všechny zmíněné hendikepy Vláčil natočil film nejen okázalý, ale především vlastně strašně dobře sledovatelný. (19.02.2013)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)