Réžia:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (rozprávač), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (viac)Obsahy(2)
Proslulá historická balada Františka Vláčila dodnes fascinuje zemitostí, s jakou je postižen život ve středověku. Titulní hrdinkou je ctná dívka, předurčená klášteru, ale přinucená stát se milenkou násilnického mladíka... Brutální boje i bizarní postavičky ploužící se zdivočelou zemí jsou postiženy s mimořádnou výmluvností i obrazovou podmanivostí. Film se skládá ze dvou částí: "Straba" a "Beránek boží" a byl natočen v letech 1965 - 1967. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (527)
Velice složitý film, na který se vyplatí koukat v maximální možné kondici při minimální únavě. Zhruba hodinku mi trvalo, než jsem se zorientoval v motivech a chování všech postav. Film se totiž neobtěžuje vás jakkoli uvádět. Prostě vás vhodí do centra dění. Centrem dění je drsný středověk. Děj je lehce chaotický a vyžaduje si maximální diváckou pozornost. Odměnou je potom podmanivý až lehce umělecký příběh s množstvím vynikajících českých herců v nezvyklých rolích. Dalším lákadlem jsou poté kůzlátka Magdy Vašáryové, která je jakožto správná Slovenka ukazuje ráda a často. Film se těší velké oblíbenosti a vynikající pověsti, takže jsem podvědomě očekával intenzivnější zážitek. V rámci možností jsem však spokojený. ()
Nepřekonatelné dílo československé kinematografie. Naprosto čistý, přirozený, a přitom až chorobně mystický život středověkého člověka je tu podán v absurní dokonalosti. Pudy, city, víra se tu v zuřivém víru přetahují o vládu nad světem i člověkem. To, co nakonec vítězí, je čisté ztělesnění životní energie, paměti dějin anebo snad samotného Boha. ()
Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. ()
Mnohými kritiky označována jako nejlepší český film všech dob. Z mého pohledu víc než uspokojení náročného diváka, co se hudby, kamery, scénáře a vůbec celkové kvality týče. Musím uznat, že si pan Vláčil dal s tímto snímkem velkou práci a také, že se mu vyplatila. Chybí tomu však určitá univerzálnost, jelikož hledat zalíbení u diváků mladší generace je podle mě marné. Jednou větou: Na svoji dobu vysoce nadprůměrný film. ()
Ryzí kámen! Poetisticky laděnááách Markéta s hřívou blonďatou a sněhovou krabicí vůkol, z níž mi šibalo. Oko za oko, zub za zub, jo jo, doba středověku zalezla za rozpálená kamna, nicméně Lazarovský kodex má datum trvanlivosti: dokud svět bude světem, takže se nebojím, že bude mít v letech příštích trpkou chuť. Stane-li se, pak nastane doba Temna. Když tak koukám na ty Vaše poly či mono hvězdičky, který jste přiřkli, pravda souhvězdí z nich neuděláme, ale i tak mám pocit, že (ne)pochopení k Lazarce prostě patří, páčko jen dokonalé dílo musí být zavrhovaný a zároveň absolutní. Cizota knížky ve mě vibruje ještě teď a vzpomínka na posla Bernarda a jeho beránka přivázaného ke konopnému lanu (prý seslán vyšší vůlí - nádhera!) je Něco...žádný synonymum nenajdu, ani kdybych se rozkrájel na kusy. Vláčil&Vančura mě vláčeli rovnou do ledovýho Pekla, ale já se tomu nebránil, zbytečný?, to ne, jen nepotřebný. Je to Lazarka, holka, kvůli který jsem si přivstal a symbol Olympu českého filmu a literatury. Díky, díky, díky...upřený pohlede :) ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (58)
- V skutočných drôtených košeliach hrali iba herci a pár komparzistov, ostatní mali na sebe nórske svetre nastriekané hliníkom. Takisto héliom bolo iba zopár pravých a ostatné boli vylisované z reflektorov nákladných aut. (Zdroj: tyden.cz) (Raccoon.city)
- Magda Vášáryová byla v době natáčení nezkaženou pannou z malého slovenského města, vyrůstající v přísně konzervativní výchově. Dvouleté natáčení proto pro ni bylo traumatickým zážitkem. Režisér Vláčil páchl alkoholem a malé Magdě neustále vyprávěl historky ze 13. století. I Vladimír Menšík byl často opilý a do poslední chvíle, než padla klapka, vyprávěl sprosté anekdoty. Vůbec nejhorším zážitkem Vášáryové byla scéna polibku, což byl údajně její první polibek v životě. Nelíbilo se jí to a když záběr skončil, otočila se a zvracela. (Cimr)
- Film se skládá ze dvou částí: Straba a Beránek boží a byl natočen v letech 1965 až 1967. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
Reklama