Vôňa ženy

Bohužel jsem neviděl původní verzi, tažke nemůžu srovnávat ale myslím, že v tomto případě to vůbec nevadí. Tento film je opravdový skvost a pro mně osobně je to filmový zážitek. Scénář je jednoduchý ale přesto vynikající. Tento snímek má výborné dialogy a během téměř 150 minut se nenajde místo, které by nudilo. Scény například jako je tanec tango a nebo řízení Ferrari mi zůstanou v paměti navždy. Chris O'Donnell se na svou roli perfektně hodí a předvádí celkem dobrý výkon. Al Pacino, no to je prostě naprosto excelentní výkon, který právem dostal Oscara za nejlepší herecký výkon. V úvodních titulcích hrála nádherná hudba, která samozřejmně hraje po celou dobu, a aby také ne, když je od Thomase Newmana, takže i jemu patří velký kus na dokonalosti tohoto snímku. Na to, že to trvá zhruba 2 a půl hodiny, tak to krásně a příjemně uteklo. Jediné, co tedy nechápu, že to není mezi 200 nejlepšími filmy. (13.07.2007)

Al Pacino platí za veleuznávanou legendu amerického filmu. Právem patří mezi poslední ikony důchodcovského věku (stejně jako Hoffman nebo Nicholson). Málokdy šlápne vedle a v případě Scent of a Woman se mu naskytla vděčná role zahořklého cynika bez energie, který odevzdal leccos armádě (včetně vlastního zraku) a rozhodl se skoncovat se životem. Naskytne se mu ale příležitost si ještě jednou pořádně zařádit a to v doprovodu mladého studenta Charlieho, najatého jako opatrovníka na víkend. Cesta do New Yorku ale nekončí plánovanou sebevraždou, ba naopak. Za znovunalezení smyslu i krásy života vděčí plukovník Slade právě Charliemu.. Remake lepšího italského filmu je i přes své kvality bohužel viditelně vykonstruovaný. A ač je Pacino vynikající (i když v jiných rolích byl o fous „lepší“), ani on nezabrání zbytečnému moralizování i přepálené délce (s těmi má Brest potíže častěji – takový Joe Black trvá úmorných 178 minut). Ve finále je to tak přes všechny klady i zápory zejména jeho vyhořelý plukovník za zenitem, který si zasluhuje tu největší pozornost. 70% (05.10.2009)

"Nevím, jestli tě mám zastřelit nebo adoptovat." Nově vytvářený vztah prašivého slepého všiváka plukovníka Sladea a slušňáckého studenta Chrise mě bavil svou oscilací mezi láskou a nenávistí. Stejně tak jsem si užíval tančení tanga, jízdu ve Ferrari i skvělou obhajobu, ale občas jsem přitom zakopnul o nezajímavou scénu a dokonce na mě vykoukla i paní Nuda. Jsem však pozitivní člověk, takže jsem vlastně rád za to cukrkandlové finále a zaokrouhluju za něj o dva cípy nahoru. (16.08.2016)

Podle mě se sem docela hodí srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků. Obojí je ze školního prostředí, i když dějově jsou oba diametrálně jinde. SMB mě narozdíl od VŽ až tak nenadchla celkovým zpracováním. Robin Williams tady nemá tolik prostoru k hereckému koncertu, ale konec filmu na mě působil jako božská mana. Naproti tomu Vůně ženy má zajímavý příběh a skvělý výkon Al Pacina. Jenže konec vyšumí v umělý patos, který sice stejně jako v SMB sází na dojetí, ale mě na zadek neposadil. (31.12.2011)

"Hoo-hah!" Opravdu geniální výkon Al Pacina, za který byl po zásluze konečně odměněn. Nebýt Pacina, tak ten film bude poloviční, možná ani ne. Myslím, že by se patřilo dopsat za drama i komedie, protože já se náramně bavil. Jako jedinou výtku k tomuto filmu mám, že byl možná až příliš dlouhý, určitě by se dalo něco vyškrtnout. 9/10 (05.01.2014)