Stíny horkého léta

Pan Vláčil určitě umí a situace který se film věnuje je rozehraná mistrovsky. Troufnu si říci, že na navození atmosféry je František Vláčil vysloveně mistr řemesla. Práce s herci taky výborná, Kukura naprosto fámozní a Bartoška zmrd k pohledání. Obrazová schopnost vyvolat dramatický moment bez dialogu je jedinečná, ale plný počet dát nemůžu, je mně líto mistře Liško, ale na vině jste Vy, protože Vaše hudba často přebíjela atmosféru filmu, to prostě nebylo úplně šťastný. (28.01.2018)

František Vláčil možno natočil pôsobivú baladu, podľa mňa však natočil pôsobivý eastern. Stíny horkého léta je film, ktorý z jeho filmografie najviac odsýpa a ktorý ma od neho najviac bavil. Možno bol lepší Adelheid, Stíny sú však počas celej stopáže konzistente nenudiace. Kukura mojím obľúbencom nie je, úloha roľníka je v mojich očiach jeho životnou. (28.05.2015)

Vláčil "uměl" poezii a filosofii, vyjadřoval ji obrazem a příběhem, ale realistické násilí mu nikdy moc nesedělo. Mlčenliví banderovci vyjadřující čisté zlo (nemají minulost, ani budoucnost - jsou podobni moru, který přijde, zabíjí a najednou je pryč - viz Albert Camus) působí spíše mechanicky - zločinecké obličeje, kříže na prsou a zbraně v rukou; rodina je naznačena jen schématicky - bojovný syn, vyčkávající otec, žena se strachem v očích; a hlavně pokus o rvačky ve tmě, kdy jsou údery Kukurovy pěsti podbarveny Liškovou hudbou - všechno to dohromady zní falešně a chtěně. (11.12.2009)

Toto je přesně ten důvod, proč patří František Vláčil mezi nejlepší české režiséry všech dob. I pod tíhou rakoviny minulého režimu dokázal točit takto brilantní díla. Sice jsem tento film, viděný zrovna ve stínu horkého léta, nyní už neshledal tak napínavým jako při prvním zhlédnutí dávno před lety, nicméně stále je vyztužen překrásnou přírodou a věrným valašským nářečím. U snímků pana Vláčila se zkrátka o autenticitu nikdy bát nemusíte. 70% (26.07.2023)

V době vzniku, kdy se filmový jazyk a řeč obrazů staly minimálným jevem Vláčil uchvacuje pečlivými kompozicemi a využitím nádherných exteriérů. Hlavně se mu však daří budovat tak hutnou a vygradovanou atmosféru, že se dá v tomto ohledu těžko srovnávat s jiným českým filmem (notný podíl na tom má také invenční až hypnotická hudba Zdeňka Lišky, která se hluboce zarývá pod kůži). Díky originální westernové stylizaci film neztrácí nic na svěžesti, i když ve srovnání s Vláčilovou předchozí tvorbou jde přeci jen o dost přímočarý příběh s jasným poselstvím, kterému chybí příznačná komplexnost. (27.08.2009)