Cesta pustým lesem

Po Lesních chodcích jsem shlédl další snímek Ivana Vojnára a začínám být přesvědčený o nutnosti zařazení tohoto tvůrce mezi své oblíbené režiséry. V poeticky laděné, do šumavské přírody zasazené Cestě pustým lesem se toho na první pohled moc neděje, avšak zpracovaná látka daleko přesahuje rámec lidského života. V popředí děje stojí opět duše člověka, osvobozená od zbytečností civilizace, reagující na vnější podněty, v souvislosti s propojeností s materiálním tělem více či méně zdárně odolávající všelijakým lákavým svodům a především existující pod nezměrnou střechou univerza, jehož je součástí. Čím vzdálenější horská samota, tím větší odhalenost lidského bytí. A stejně jako vnitřek jednotlivce, otevírá se skrze postavy pohled na lidskou společnost jako celek, ve své něžnosti, zrůdnosti, citové komplikovanosti. Nádherné záběry přírody, kdy déšť je opravdu déšť, z jarního lesa sálá vůně až do obýváku a ze zasněžených hor se člověku zarývá zima pod kůži. Dobrý nápad s obsazením písničkáře Václava Koubka do hlavní role, musím uznat, že tento neokoukaný herec zvládl svojí část scénáře, složenou spíše z gest a mimiky než z textu, perfektně. Kvalitativně za ním nezaostávají ani ostatní herci, ať už Pavel Landovský v roli vesnického pošťáka toužícího probojovat se ze zapadákova do světa nebo Eliška Sirová hrající dívku z lesní samoty, jejíž krása vábí a zneklidňuje většinu mužů v okolí a kdyby to bylo možné, přidal bych pro její výraz a hluboké oči ještě jednu hvězdu, takto jich musím dát pouze plných pět. (01.08.2012)

Je pravda, že spousta lidí se u tohoto filmu nudila. Já jsem nečekal nějaký košatý příběh s propracovanými dialogy, toho se v tomto filmu nedočkáte. Naopak jsem se nechal unášet až meditativní atmosférou filmu, kterou vykresluje širokoúhlá, černobílá kamera. Krásná příroda ve filmu stojí za to, zejména záběry zimní krajiny mají své kouzlo. Mini osudy jednotlivých postav vás sice nestrhnou, ale tenhle film je spíš pocitová záležitost, režisér nevodí diváka za ručičku, každý ať si v něm najde to své. Když nenajde, taky se houby stane. (08.05.2003)

Strašně zajímavý a v českých končinách rozhodně originální film, je i dost poetický, ale chybí mu nějaký děj nebo to, co měla třeba Šulíkova Zahrada. Prostě něco, aby ten film nenudil. Tady jsem se ze začátku bavil a postupně můj zájem šel dolů čím dál tím víc. Posledních 25 minut už jsem se dost nudil a film mě už nebavil. Jako jo, ze začátku to je poetické a fascinující, ale později se z toho začíná stávat poetická nuda. Navíc přehrávání některých herců mě tu štvalo. Ale upřímně si myslím, že si tenhle film rozhodně zapadnout nezasloužil, už jenom proto, že je to něco jiného oproti klasické české tvorbě. Tady je i horor vybočením z klasiky. Ale napadla mě jedna věc - proč už v Česku nikdo netočí poetické filmy? Ty devadesátky jsou žánrově docela pestré a pak to celé upadlo na drama nebo komedii. Což je podle mě škoda. 3* (30.03.2019)

V roce 1997 jsem byl na premiéře tohoto filmu. Od té doby jsem si pamatoval po celou dobu (leden 2011) jednotlivé záběry krajiny, stromů a řadu scén. Nebylo možné ho nikde sehnat, až nyní po 13 letech. Musím říci, že čas filmu neubral, naopak. Dnes by asi nikdo nic takového nenatočil. Kamera je naprosto úžasná, děj vlastně neexistuje, ale přesto jsem se ani chvíli nenudil. Banální zápletka o příchodu nového vesnického doktora kamsi na Šumavu je sérií krátkých dialogů, která provázena skvělým obrazem, je ojedinělým počinem porevolučního českého filmu. Zbytek viz Radek99 a Lima. (28.01.2011)

Tento film si určitě budu muset pustit víckrát, abych ho úplně pochopil. I tak ale můžu s jistotu říct, že je to moc dobrý film. Je skvěle natočený, má moc dobrou hudbu, i herecké výkony byly dobré. Tématikou mi trochu připomínal "Krajinu ve stínu", tento film je ale mnohem míň brutální. I tak ale rozhodně stojí za shlédnutí. 8/10 (08.08.2022)