Chamtivost

Moje setkání s Erichem von Stroheim jako režisérem nedopadlo špatně. Určitě mohlo dopadnout ještě líp, kdyby pánové z Criterion Collection nesplácali restaurovaný materiál každou chvíli dohromady s prezentací fotografií, které měly nahrazovat nezachované scény. Jak se mi to spočátku jevilo jako zajímavé řešení a dokonce vhodně zrealizované, postupně na mne fotografie začaly působit s každým dalším použitím ohromně rušivě a já byl několikrát nucen použít rychloposun. Ono už 3 až 4 hodiny sledování němého filmu je poměrně náročné, vyžaduje speciální náladu i rozdělený čas, a v tomto případě bych na místě nových tvůrců fotografie opravdu ponechal jen při těch nejzásadnějších scénách. Neboť Chamtivost je sama o sobě velice poutavá i skrze to zbývající 140ti-minutové torzo. Na němou éru snímek disponuje hodně osobitou režií, spoustou hezkých nápadů (např. symbolicky opakované scény s bílým ptáčkem), civilními hereckými výkony včetně propracované psychologie postav, a příběh mezi Dr. Teaguem a Marcusem nechává diváka v napětí i téměř 100 let od vzniku snímku. Už během prvního seznámení a jejich skamarádění, nasnímaného s pěkným nápadem prolínáním (němého) dialogu a hry na klavír, člověk začne tušit, jaký mazák se z pana Marcuse vyklube. Hmm, a taky že jo! Stylové, skoro až westernové vyvrcholení patří k těm příjemným překvapení tohohle ojedinělého filmu. (# Season Challenge Tour 2020: 4. téma – doporučeno režisérem (Christopher Nolan)) (04.02.2020)

Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný. (19.11.2012)

Hodnotím a viděl jsem zremasterovanou čtyřhodinovou verzi. Jedná se bezpochyby o jeden z nejvýznamnějších filmů v jeho dějinách. Naše nazírání je však zkreslené. Původní 9 a půlhodinovou verzi již totiž nikdo neuvidí. Čtyřhodinová verze je specifická tím, že se nedochované části snaží ukázat alespoň jako fotky. Tím vznikla další hodina a půl materiálu. Já jsem na vážkách, zda tato verze může být lepší, než výrazně sestříhaná 140minutová. Fotky sice dokreslují celý film, na druhou stranu však narušují jeho kontinuální sledování. Alespoň, co se mne týče, trochu mi to vadilo a nebyl jsem schopen se celou dobu vyváženě soustředit. Z tohoto důvodu jednu hvězdu odebírám. Jinak ovšem jeden z vrcholů němého filmu! (11.05.2009)

Mám problém s restaurovanou verzí, fotografie na mne působí spíše rušivým dojmem. Ještě jsem je byla ochotna akceptovat, když sloužily jako jmenovky jednotlivých postav, ale i zde bych se bez nich obešla. V tomto obbí se točily filmy s mimořádně zajímavým vizuálem, což o Chamtivosti říci nemohu. Herecké výkony jsou velmi dobré a příběh sám mimořádně epický. Režie je extrémně nápaditá. Dovolím si do komentáře uvést dvojí hodnocení. Zrestaurovaná verze snižuje určitě vý razně kvalitu snímku svou rušivostí, za ni by to byly umolousané tři hvězdičky. Samotný film je určitě mnohem lepší, ale jelikož jsem byla z jeho tempa několikrát nemilosrdně vykopnuta fotografiemi, nesruloval mi ponožky. Časem bych se ráda podívala na verzi bez aditiv. (25.01.2020)

No, já nevim. Asi budu za primitiva. Sama nemám ráda, když někdo soudí filmy dle jejich délky, ale v tomto případě jde podle mě stopáž výrazně na úkor působivosti. A to jsem samozřejmě viděla tu verzi, která má "jen" 140 minut. Některé pasáže jsou velmi intenzivní, na začátku jsem byla dokonce nadšená a plná očekávání. Místy se mihne nějaký vtip, který paradoxně potěší tím, že tu není jen tak pro srandu. A pak ty ruceee! Kdyby scéna s rukama a mincemi byla delší, snad bych byla přecejen obměkčena. O technické vyspělosti snímku a strhující exhibici němého herectví bych si nedovolila pochybovat, ale bylo to utrpení. Pardon. Třeba někdy seberu odvahu jít na Chamtivost znovu, abych ji mohla docenit. (14.11.2007)