Prelomiť vlny

Naprosto žalostně zahraná píčovina o jednom kriplovi a druhém downovi, která se odehrává v prostředí plném debilů aneb hledejme genialitu v hovně. Něco tak debilního jsem vážně dlouho neviděl. Nemám ani nejmenší tušení, co tolik diváků uchvátilo. Lars von Trier už je v mých očích navždy gayem a pevně věřím, že se s dalším jeho filmem už nikdy nepotkám. U tohoto filmu lze docenit snad pouze originalitu. Odpadu se ovšem nelze ubránit. (06.12.2012)

Lars von Trier city dře až na kost a je to na filmech hrozně cítit. Možná ale za to může fakt, že film je dost zvláštní. Na jednu stranu není depresivní od začátku do konce, ale zase obsahuje psychicky labilní Emily Watson. Ta s filmem šlape, ale mě to její chování hrozně štve. Zase jsem se ale divil, když jsem zjistil, že to je její naprosto první filmová role. To zase klobouk dolů, první role, a hned labilní ženská z venkova. (23.06.2010)

Trierovka jak vyšitá! Myslené skôr v dobrom...Oproti napr. Tancu v Temnotách, napriek istej podobnosti aj kvôli nezameniteľnému štýlu rozprávania, postavám, je tento film na tom podstatne lepšie. Psychológia postáv je silnejšia a predovšetkým prirodzenejšia, netlačí sa tak na emócie, určite nie umelo a manipulatívne. Trier má svoj ksicht a to je na ňom to najlepšie, rovnako ako fakt, že jeho filmy vždy vyvolávajú pocity a emócie (ich odtiene sú isto veľmi pestré, často protichodné). Nemôžem povedať, že formálna stránka filmov podľa charty Dogma ´95 je pre mňa lákavá, ale ak je obsah tak silný ako tu, tak nie je o čom..A klobúk dole pred Emily Watson a jej výkonom! (26.11.2009)

Neskutečný zážitek. Spočátku jsem měl pocit, že von Trier tu schématem romantického dramatu vykrádá starší belgický film Odvedený... pokud jde o vážné zranění hlavní mužské postavy jako zvrat, který na jedné straně konečně umožní milující dvojici být spolu a umožní jim i naplno pocítit lásku jako něco, co prolomí všechny překážky, na druhé straně ještě tragičtějším způsobem začíná život obou protagonistů ovlivňovat. Ale von Trier se posunul ještě mnohem dál, zaměřil se i na nešťastnou ženskou hrdinku, která oproti svému zdravotně postiženému muži po těžké nehodě stále více trpí sice „jenom“ psychickou poruchou a schizofrénními stavy, ty se však postupně ukazují jako neméně závažný problém s daleko fatalnějšími následky. Těžká deprese se v tomto filmu střídá s úpřimnou velkou láskou a velká láska bez hranic se ve vzájemné konfrontaci fyzického a psychického postižení  záhy proměňuje až v nezvládnutelně šílený gejzír lidské psychiky. Vyvstává otázka, zda může existovat jediná lidská hodnota, která by dokázala zvítězit nad vším ostatním i bez přítomnosti jakýchkoliv dalších hodnot... Film nabízí v tomto směru i nejednu silnou scénu k hlubšímu zamýšlení, i s kritikou, třeba ten farář v morálním dilematu před kostelem nad zraněnou Bess na cestě v momentu, kdy dotyčná nutně potřebuje pomocnou ruku, jenomže farář ví, nakolik morálně zhřešila... Nečekal jsem to, ale ten intimní příběh jdoucí až na dřeň mě svou atmosférou tolik vtáhl, že jsem od něj prakticky nedokázal vypnout, zůstal jsem zasažen a stále doufal v alespoň částečně šťastné vyvrcholení... které svým způsobem přišlo, ale opačně, než jsem očekával a popravdě i s odstupem v druhý den se mi stěží hledají ta správná slova. Emily Watson předvedla obdivuhodný, strhující výkon, který úplně vtáhne do její složité postavy a vůbec se mi nechce věřit, že šlo pro tuto herečku o úplně první filmovou roli. A zřejmě se mi také podařilo cosi prolomit a chytit tu správnou vlnu, ale jakkoliv jsem Larse von Triera jako režiséra dříve vůbec nemusel a párkrát ho i zavrhl, teď se mi po Tanci v temnotách u snímku z jeho tvorby už podruhé dostalo silného emocionálního prožitku. Dost možná poprvé budu na von Trierově filmu chválit jeho typickou nekonvenční kameru, ale tady mi ty amatérsky snímané ručné záběry připadaly nadmíru působivé a posíily již tak intezivní atmosféru k silně realistickému stylu. Velmi se mi líbilo i rozdělení příběhu na řadu tematických kapitol, z nichž každá začínala dlouhým poetickým záběrem a nějakou pěknou písničku, což ten těžký film vždycky na chvíli zjemnilo. [90%] (06.05.2022)

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)