Dogville

Triér ma doposiaľ uchvátil len v dvoch prípadoch (Melancholia, Antichrist). Tento spôsob takmer divadelného spravovania ma teda veľmi nezaujal. Myslím že "Dogville" vďačí za svoje vysoké hodnotenie najmä "umelcom", ktorí "žerú" všetko čo vyzerá inak ako klasická tvorba. Pre mňa bol tento snímok stratou času, ktorý nedokázal napriek skvelému hereckému obsadeniu vyvolať žiadne z očakávaných pocitov. (15.12.2014)

Tři hodiny nudy proto, abychom se dozvěděli, že lidi jsou svině? To už snad každý ví a jestli tohle mělo být to slavné poselství... Čekala jsem od tohohle filmu, že bude trochu nudný, bohužel byl nudný nesnesitelně a ty dvě hvězdičky dávám jednak za výborné herecké výkony (samozřejmě v čele s Nicole Kidman) a jednak za originalitu formy, jinak pardon, ale tohle fakt ne. (06.02.2009)

„Ukázalo se, že rozdíl mezi lidmi, co znala doma a lidmi, co potkala v Dogville, je menší, než čekala.“ Doprovodný komentář dodává celé podívané takřka literární zážitek. Ve spojení s opravdovým herectvím a originálním prostředím mimořádný zážitek. Jakoby člověk viděl do lidské mysli stejně snadno, jako do oněch domů, které nemají stěny. Svět, který je mnohem čitelnější, přesto stále stejně zrádný a překvapivý. 90% (18.09.2012)

Můj dlouho prokletý film. Nekonečná propásnutí v kině či absence dvd po letech ukončila noční televizní chvilka. A čekání stálo za to. Jakmile jsem si totiž zvykl na výpravu (o jejímž naprostém minimalismu jsem věděl, ale přesto mi chvíli trvalo tuto nikdy nepoznanou atmosféru potřebně nasát), přišlo naprosté pohlcení. Von Trier velmi rozvážně rozehrává hru nepoznaných duševních zákrut a temných míst, která se objeví během jediného mžiku a přesto v naprosto logických a uvěřitelných důsledcích. Opatrnému rozkrývání dogvilleského problému bych ale přicházel na chuť podstatně pomaleji, kdyby v čele všeho dění nestála ta pravá osoba. Od prvního vkročení do města je uchvacující bohyně Nicole fatální osudovou bytostí, která coby Grace každého blízkého člověka změní a hlavně díky ní jsou nejrůznější vypjaté chvíle nezapomenutelnou a překvapivě i strhující podívanou. Proč tedy přes můj chvalozpěv nejdu k nejvyššímu hodnocení? Protože tříhodinová délka je v případě Dogville skutečně moc. Sice důkladně poznám povahu mnoha postav, ale čím dále komplikace zacházely, tím více jsem se třásl na nevyhnutelný závěr. Ten nakonec svou úplností předčil moje očekávání, ale režisérovy občasné naschvály "proti divákovi" jsou mi zkrátka proti srsti. I přesto se ale zoufale těším na pokračování nové cesty a považuji tuhle zraňující podívanou za filmovou povinnost. (04.01.2008)

Dogville jsem viděl v té skorotříhodinové verzi a musím říct, že jsem se navzdory obavám vůbec nenudil, naopak. Rovněž bych měl zmínit, že jsem dopředu věděl, že většina objektů je pouze nakreslených na zemi, a tak jsem s adaptací na toto prostědí neměl problémy. A co bych dále ještě řekl... jak se mi moc nelíbil Trierův Tanec v temnotách, tak mne Dogville uchvátil... všechno tam si IMHO zaslouží menší či větší pochvalu. Jen jsem mírně zmatený ze závěru - při sledování filmu jsem z něj byl tak nadšen, že jsem měl chuť začít tleskat, ale když jsem si přečetl Dadelův komentář, tak jsem znejistěl, jestli jsem třeba něco špatně nepochopil :-) (30.06.2005)