Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Réžia:
Lars von TrierHudba:
Joachim HolbekHrajú:
Jean-Marc Barr, Barbara Sukowa, Udo Kier, Ernst-Hugo Järegård, Erik Mørk, Jørgen Reenberg, Henning Jensen, Eddie Constantine, Max von Sydow (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu...
Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (165)
Abych se přiznal, tak jsem od filmu s takovou pověstí čekal cosi víc. Přesto zklamaný určitě nejsem. Moc pěkná a hluboká výpověď o člověku typu Švýcarsko, který byl naprosto šíleně semletý okolní mašinérií a obrovským nátlakem snad ze všech existujících stran. Domnívám se, že Trier skvěle vystihl atmosféru poválečného Německa, ale těžko cokoli s jistotou tvrdit, když jsem v té době neplaval ani ve vejcích. Nejvíce z celého filmu se mi líbily pasáže, když hypnotizér se sexy hlasem promlouval k divákům. Líbilo se mi i střídání černobílého formátu s barevným, ačkoli jsem v něm nezaznamenal žádnou logiku. Uvítám, když mě v poště někdo obohatí vysvětlením. Celkově tedy moc podařený snímek s pěkným poselstvím, ale jaksi jsem neměl pocit, že bych snad sledoval něco mimořádného. ()
První jsem váhala, jaké hodnocení dát. Prvně jsem to odhadovala na 5, ale nakonec jsem si to nechala uležet v hlavě a skončilo to na 4. Proč? Protože byli místa, kdy jsem si říkala, jak už to vlastně dlouho jede. Je fakt, že jsem byla nadšena provedením, miluji režii Triera, ale hrozně mi to srazil Ernst. Jeho opravdu nesnáším, je to tak nesympatický herec, až je mi blivno (utrpení při Riget). 4 za celé provedení filmu, mínus za herce a za někdy slabé chvilky. ()
Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. ()
Moje druhé setkání s Lars von Trierem dopadlo úspěšněji. Evropa je velmi zvláštní film. Důraz je kladen přecejenom více na hodně zajímavou formu, která se mi moc líbila (kromě toho rušícího vlévání barev do černobílého snímku), ale je třeba říct, že ne na úkor obsahu, jak zde někteří zmiňují. Vykreslení poválečného prohnilého Německa se stejně prohnilými obyvateli a jeho depresivní atmosféry je velmi působivé, a to i díky občasnému výbornému monologu vypravěče. Divák sleduje rozpad ideálů, představ a vlastního světa hlavního hrdiny a soucítí s ním. Tuší, že se řítí do zkázy a přitom sám dostane potřebu Leovi sdělit, aby vykonal ten zoufalý závěrečný akt, který by sám, díky vcítění se do jeho kůže, taky nejraději udělal. Tragédie však spěje paradoxně k vysvobození...Vidím to na solidní 4* a jsem zvědavý, s čím na mě režisér vyrukuje příště. ()
Úvodná pasáž s navodzovaním hypnotického stavu a vlastne ani celý film zo mňa nespravil obdivovateľa Trierovej tvorby. Je pravdou, že tento zvláštny film som vnímal ako druhý najlepší (po Dogville), že uznávam majstrovstvo tvorcov i výkony hercov, ale prehováral ku mne rečou, ktorej nerozumiem. Ešte šťastie, že som v tom nepochopení ojedinelý a ostatní si film užili. ()
Reklama