Cesta z města

"Já Ti řeknu jednu věc - Kompjůtr nepodojíš!" Dobrá polovina filmu působí dost WTF dojmem; Hanák tam sází anglický termíny a jeho syn mu říká debile, kočí říká o malým klukovi "Kouřit vocas by mu šlo líp" a k tomu rebelující Nimcová a bláznivá Skořepová byly pak kapitola sama pro sebe. Přesto mě ten film něčím zaujal a tak jsem se koukal dál... nevím jestli to bylo tím Hanákem, zvědavostí, perverzí, nudou nebo mixem všeho, ale nakonec to byla prdel. Komplet parta kolem Čtvrtníčka se mihla v menších roličkách a k tomu perfektní Suchařípa, Polívka a samozřejmě již zmiňovaný Hanák. Jeho syn se naštěstí časem uklidnil a pak už to byla sranda, jak tam vožralej Polívka fluše do postele a skáče v holinách.. (25.05.2016)

Film, který předčil všechna má rozporuplná očakávání. Nejsem milovníkem ani romantických komedií a už vůbec ne rádoby dobrodružních story po česku typu Hop nebo trop... ale tohle se povedlo! Krásný příběh s útěkem z přetechnizovaného světa skrývá v sobě nadčasový příběh, který se s vývojem doby za poslední léta stává pořád více aktuálním, třeba taková scéna v hospodě o prorokování virtuálního světa již v roce 2000(!) působí po letech až neuvěřitelně reálně. Kouzlo vítězství mezilidských vztahů a krás přírody a venkova nad kariérou a bohatstvím pohladí, stejně jako nádherná umělecká stránka filmu... velice dobře propracovaný vizuál (kamera, přírodní detaily, krásné barvy) i scénická hudba včetně několika milých písniček a zajímavých "artových" scén (například kostelní mše nebo hospodská písnička s Leošem Suchařípou). Neřeším, zda to překonalo Vorlův slavný debut Pražská pětka, vzhledem k dost odlišnému tématu to vůbec nevnímám jako podstatné. Sklepácký humor Tomáše Hanáka a Milana Šteindlera podle možností zapasoval i do tohohle filmu, doplnila je krásná nekoukaná dívka Markéta (Barbora Nimcová), již zmíněný kultovní Suchařípa nebo typicky roztomilá bába Luba Skořepová. Jediné, co mi spočátku vadilo, bylo až přehnaně drzé a vulgární jednání kluka, ale postupem děje vše dostalo svůj smysl... třeba scénka s lehce poťouchlou písničkou Dva skřítci jdou lesem, kde si táta se synem tak trochu vyřizovali účty i svou fantazií, neměla chybu! Opravdu jsem nečakal tak krásný a kvalitní film s tímhle obsazením a s problematikou současnosti... 90% (09.02.2018)

Krásné, poetické, sklepácké, Vorlovské. Měl jsem stejný zážitek jako u Kamenného mostu (4.4.2012). ----  (Viděno znovu 10 let poté 5.2.2022)... Remasterovaná verze. Všechny záběry na nahé postavy měl kdosi potřebu rozostřit. Ještě bych to chápal (i když i tam je to o ničem) u Honzova nahého syna koupajícího se s Honzou v potoce jehož pidi pindík by možná dle dnešních měřítek mohl vzrušovat pedofily sjíždějící Vorlovy filmy, ale proč rozostřovali nahého T. Hanáka, nebo B. Nimcovou nechápu. To už se ve filmu nemůže ukázat krásné nahé lidské tělo? Kam jsme se to proboha dostali?  A přitom podříznutý krvácející vepř na zabijačce nevadí...  Nechápu, fakt nechápu dnešní dobu. Za tohle by měl někdo dostat tečku  a samorostem po hlavě ! Mimochodem ten tehdejší odhad doby kdy lidi budou bavit jen počítače se tzehdá docela vydařil... Tehdy  hláška ,,kopjůtr nepodojíš" působila srandovně, ale dnes je to čím dál aktuálnější narážka. Zkuste sehnat zedníka, elektrikáře nebo instalatéra. Učiliště se zavírají jedno po druhém, každá druhá škola je zaměřena na IT. Až jednou prdnou trubky třeba od WC, bude mít sice doma každý svoji počítačovou síť a wifinu, ale roury mu neopraví nikdo... * * * * * (04.04.2012)

Mám tenhle fim shlédnutí od shlédnutí raději a raději. Proč? Protože jediný Tomáš Vorel dokáže sklepáckou poetiku přenést na plátno tak, aby nepůsobila trapně a přitom neztrácela svoje infantilní kouzlo. Cesta z města je film s krásně naivním (a troufám si říci, že úmyslně naivním) příběhem útěku před civilizací, s krásně naivní a hravou hudbou, překrásnou hlavní představitelkou, nádhernou barevnou stylizací (ty podzimní barvy miluju!) a humorem, který mě osobně konvenuje. Herecké výkony herců i neherců jsou obdivuhodně sladěny do typicky sklepáckého přehrávání, některé repliky jsou ve své přímočarosti velmi působivé a když nastoupí na plac pan farář Hnilička, dostávám se do extáze takřka religiózní. Je to taková hezká hříčka, která mě umí dojmout... (17.03.2004)

Kdysi jsem žil v Praze, teď skoro na vsi. V obou těchto částech naší země žijí lidé, nicméně spolu nemají mnoho společného. Na tomto, ale i jiných kontrastech je založen Vorlův film. Hanák hraje magora, kterému práce vzala rodinu, štěstí i rozum. Je drcen soukolím času, peněz a studenosti života v Praze, ale v podstatě si to ani moc neuvědomuje. Náhodné setkání s lidmi na venkově v něm vyvolá pocity, které rozezní jeho zpuchřelé struny bytí naplno. Na světě jsou lidé, kteří ho vnímají jinak než po pracovní stránce, ženy s ním mluví a nechtějí po něm jen výživné atd. Zjišťuje, že co člověk to originál, a že s lidmi tráví čas rád. A je to velká sranda. Přestože by na venkově rád zůstal, ustřihnout vazby není tak snadné, vždycky se najde nějaké "ale". A tak i náš hrdina klopýtne a musí se vrátit zpět do města, zbořiv za sebou ten domeček štěstí, ve kterém se snad poprvé našel. Epizodka rebelství skončila a jsme zase zpátky v kanclu. A přece, přece tam něco zůstalo. Naděje. Naděje, že za zdí kanclu je něco jiného, něco, co bylo a mohlo by zase jednou být. Tohle je jen velmi základní osa filmu, kterou rozvíjí řada pitoreskních postav, dávající filmu rozměr parodie, komedie a grotesky. Lidský rozměr ale zdaleka nevyprchává, a to je dobře. Ať žije Divadlo Sklep! (05.01.2010)