Což takhle dát si špenát

"Baryku, fuj! Kolikrát ti mám říkat, že krást se nemá!" Tradičně znamenitý scénář Miloše Macourka, psaný tradičně na míru konkrétním hercům. Bohužel - tahle crazy komedie značně vázne v režii. Václav Vorlíček byl v té době hodně vytížený a na filmu je to bohužel znát. Ale to je relativní - jiní režiséři by radostí skákali metr vysoko, kdyby se jim něco podařilo natočit takhle - jen tvrdím, že Vorlíček je schopen mnohem lepšího výkonu. Ale buď jak buď - Iva Janžurová je ve své dvojroli skvělá. (22.02.2003)

Já nevím, slávu téhle československé komedie asi moc nepochopím. Mě to moc neoslovilo, zdálo se mi to dost průměrné a to i na to, že já absurdní komedie rád. Ano, něco tu fakt je vtipné a povedené, herci hrají fakt dobře a ten děj je zajímavý, ale ve výsledku se mi to na víc než na průměr nezdá. Škoda. 3* (11.06.2019)

Vcelku vtipná a místy velmi bláznivá komedie, která si utahuje z nešvaru komunistické doby: krádeží. A jak mohou skončit nenapravitelní zloději František Liška (výborný Jiří Sovák, v malém vydání Ondřej Hach) a Jaroslav Zemánek (skvělý Vladimír Menšík, v malém podání Michal Kocourek), než tak, že jsou nakonec ukradeni a sežráni psem zlodějem? Další dva velmi kvalitní herecké výkony předvedli v rolích paní Liškové a přerostlé Marcelky Iva Janžurová a v roli všeho schopného Jihoameričana Carlose, který lační po majetku, vynikající Petr Kostka. Další zajímavé role: velkostatkářka Lopezová (Stella Zázvorková), její snoubenec a správce Pereira (Josef Somr), její služka Mária (Eva Trejtnarová), Zemánkova slečna Vilma (Jaroslava Obermajerová), prohnaný vědec Mlejnek (Čestmír Řanda) a ještě prohnanější majitel salonu krásy Netušil (Juraj Herz). Zkrátka v socialistickém Československu se krást nevyplácí, zvláště, když významnou úlohu hraje špenát, který způsobuje nejednu komplikaci. (11.02.2010)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)

Typický představitel osobité české mutace crazy komedií, které jsou ovšem oproti svému západnímu vzoru o několik řádů výše a alespoň ty z dílny Václava Vorlíčka a Miloše Macourka patří mezi to nejlepší, co československý film ve své historii má... Na jeho klasické crazy komedie z počátku 70. let (Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!) ,,špenát" ale nemá, i tak se ale jedná o velice vkusnou a výživnou zábavu, plnou absurdních scén, situačního humoru a záplavy výrazných (komediálních) hereckých výkonů - v té době se téměř nic jiného nemohlo točit, takže ve Vorlíčkových filmech hrála a excelovala téměř kompletní dobová herecká špička. Vynikající komedie, které schází jen málo k dokonalosti... (07.07.2007)