Ako sa budia princezné

Dříve jsme rozhodně měli v pohádkách krásnější princezny a pamětihodnější písničky, také jsme ale se ale napříč desetiletími dočkali množství tuctových témat, která se buďto zpracovala pořádně vtipně (S čerty nejsou žerty) nebo alespoň mile (Šíleně smutná princezna). Pak se ale objevila spousta pohádek, jež se staly kultovními zejména proto, že neměly ve své době téměř žádnou konkurenci. Nikoli díky tomu, jak si na nich dali tvůrci záležet. Česká variace na Šípkovou Růženku se bohužel ubrala právě tímto směrem. (06.12.2019)

Pohádka o tom, kterak Růžena Králová nemohla praktikovat akupunkturu a jako švadlenka by si neušila ani zástěru. Vcelku dobrá pohádka, ale ruku na srdce, nad běžné hodnocení ji povyšuje hlavně V. Menšík, jehož věčně hladový hláškující sluha je highlight tohoto příběhu ("Vy snad nemáte srdce...tak nemáte žaludek."). Rovněž věčně stonající Honza Kraus je super ("Ale já měl taky rýmu a kašel!"), ale zbytek týmu už je holý průměr. Jako dítě jsem často usínal s písní, jejíž slova byly: "Na sedmém lánu, u sedmé sýpky, svítil jak svíce růžový keř..." (05.10.2008)

Solidní pohádka o Šípkové Růžence, kde je jednoznačně nejlepším hercem Menšík. Nezapomenutelná scéna je jednoznačně boj s medvědem. Celkově, ale po mnohém shlédnutí dávám slabé 4z5 (Na hodinu a půl se tu děje málo věcí a ani ta láska mezi princeznou a princem tu není nijak košatě rozvitá což bych od tak velké lásky, která přemůže kletbu očekával.). (25.12.2011)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)

Pohádky obecně moc nemusím, ale tahle se mi celkem líbila. Hlavně proto, že postavy nebyly černobílé, jenom dobré či jenom zlé. Vezměme si třeba prince Hrušínského. Vynechám jeho vdolkovitý vzhled s permanentně otráveným výrazem, že ho ty mouchy ještě nesnědly, protože koneckonců já si ho brát za muže určitě nebudu. Jde mi spíš o to, jak pěkně Menšíkovi přikazuje, že musí být do zítra večer zpátky s medvědí kůží, "i kdyby měl uštvat koně". A nejen s Menšíkem, ale i s jinými podřízenými jedná nehezky povýšeně! A příklad z druhého spektra, ona údajně zlá královnina sestra. Já třeba jsem vcelku kliďas, ale taky by mě dost vytočilo, kdyby se mě někdo snažil usmířit tím, že mi nabídne, že mě okamžitě obleče né do nějakých drahých látek, hedvábí nebo tak, ale do hermelínu! To je přeci spíš za trest, i když se v tom asi chodí trochu líp než třeba v takových chlebových střevíčkách z jiné pohádky. Takže já se té sestře vůbec nedivím, že vyřkla onu klatbu, že Růženka "se v 17 letech píchne o trn, usne a sní celé království". A velice mě to navnadilo, neboť snědení čehokoli v dosahu nám už hezky předvedl Otesánek, ale ve spánku? To by byla premiéra. To tam bude chodit jako nějaká nenasytná zombie? No těšil jsem se, ale dopadlo to bohužel jinak, jak, to nebudu prozrazovat, abych nespoileroval. Však taky kvůli tomu strhávám jednu hvězdu na hodnocení. Anebo konec prozradím, cheché, mně je to koneckonců jedno, královnina sestra se částečně spletla, jako nenasytná zombie tam chodil akorát Menšík, ale byla to slabota, povedlo se mu sníst jen kus masa a dvě jabka. Noo, a když už jsem v tom kažení divákova zážitků, prozradím i jiné věci. Tak v jednu chvíli to vypadalo, že princeznu píchne princovo péro, ale nakonec Vorlíček vyměkl a dal přednost tradičnímu, byť poněkud nudnému a nevzrušivému předmětu. A koukám, že v přehledu chyb ve filmu chybí jedna zásadní, v království má všechno spát a taky spí, lidi, zvířata, kromě myšky, co vypískla, když se Hrušínský s Menšíkem drali tajným vchodem do hradu. (20.12.2014)