Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

Neskutečné. Rok po mistrovském zpracování klasiky (Tři oříšky pro Popelku) stejná autorská dvojice uvádí moderní vodnickou pohádku. A i bez Josefa Dvořáka je vodnická dynastie Wassermannů neodolatelná. Prolínání pozemského světa s vodnickým je doslova pohádkově hravé; navíc mistrovsky zahrané - ať už to jsou Mráčkovy (Hanzlík) grimasy při opakovaných proměnách, nebo nakynuvší Wassermannová (Myslíková), či Janiny (Šafránková) nevinně jiskrné úsměvy.Zajímavý komentář: choze. (07.01.2009)

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80% (01.01.2012)

Po velmi dlouhé době jsem se zase podíval na čacký boj českých vodníků za právo žít v domě s hodně vlhkým sklepem. Teprve dnes mi došlo, že šlo vlastně o odbojovou skupinu řízenou imperialistickým Západem, která neváhala sáhnout na život nejednomu soudruhovi. Tvůrci to sice dovedně maskovali rádoby uvědomělými ideologickými odkazy, ale dnes jsem je konečně odhalil. Ale teď vážně- nebyla to ani zdaleka jedna z nejvtipnějších československých komedií, ale pořád mě baví a rozhodně jsem se nenudil. (25.12.2019)

V každom prípade klenot československej kinematografie zo zlatých sedemdesiatych rokov. Jedna z najlepších tunajších komédií vôbec. Dnes umývadlové triky pôsobia tak trochu smiešne, ale v tej dobe to bol snáď trikový unikát. Herecké tutofky, medzi ktorými jasne vládne Miloš Kopecký, nasleduje Vladimír Menšík, František Filipovský a Libuše Šafránková, čo je milota sama o sebe. Film na opakované pozretie, nikdy neunudí. (08.01.2017)

"Škrrr... škrrr... škrrpál!" Kdyby se více pracovalo s vnitřním univerzem mytických bytostí v pozadí současných kulis a la Vodník: The Masquerade, mohlo to být tehdy přelomové v kontextu všech následných Bladeů a Underworldů. Bohužel z toho vyšla akorát dost unavená tendenční veselohra, která si bere z normalizace jen to nejhorší. Tedy socialismus bez inkluzivity, kde naopak každá odchylka od "normálnosti" je považována za buržoazní přežitek hodný převýchovy, kterou zde může poskytnout mimo jiné okušení proletářského jablka poznání - tlačenky z pergamenu. Ve světě, jehož jediné schválené východisko je pracovat a množit se do rytmu Vondráčkový s Neckářem, je pak logické, že objekt milostného zájmu protagonistky má dvě charakterové polohy - "Ty můj kapříku." a "Hele, jestli seš ještě naštvaná kvůli tomu včerejšku, tak se uklidni.". Přičemž film mu ani za jednu z nich nedá pěstí. (08.07.2022)