Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

"Tak nám se řekne letadlem, a von si přijde kanálem !! Nebo.. Nebo je to dálkový topení ??" ;) Tak nakonec ta Vorlíčkova poněkud chladná spy parodie s bizarním názvem bezchybně funguje zejména jako nesporný důkaz skutečnosti, že Jiří Sovák by skvěle zahrál prakticky opravdu cokoliv, dokonce i pitomce, kterého mu nakonec i s několika připomínkami a přimhouřeným očkem spolknu, stejně jako všežravec Jan Libíček tu červenou kouli..;) Škoda přeškoda, že se autor scénáře, Oldřich Daněk z prken, co znamenají svět, až příliš zaměřil na tu černočernou absurditu a příběh se tak přes veškerou snahu stále se ještě hledajícího, leč nesmírně hravého a invenčního, Václava Vorlíčka táhne jako yperit, který však nakonec bohudík většinu těch gagů, byť i s nimi tvůrci překvapivě šetřili, spolehlivě nepřizabije.. Zato ten hudební motiv Svatopluka Havelky spolehlivě otrávil mě.. Konec agenta W4C však v závěru vyústí ve velmi slušnou pointu, což mě naplňuje přesvědčením, že je vlastně naprosto zasloužené to čtyřhvězdí, které kupodivu i koresponduje se zdejším celkovým hodnocením.. (05.06.2014)

No, co si budeme povídat, nejlepší na tom celém byla ta píseň (kterou původně znám jen přepracovanou od Support Lesbiens). Ono udělat mezinárodní špionážní film v českých podmínkách chtělo odvahu a Jiří Sovák, teda pan Foustka, kterej ke všemu přijde jak slepej k houslím, byl do role jak ušitej. Ale jinak na to, že to měla být parodie, to bylo málo vtipné. Děj je prostě taková blbost, že. Vymyslet to asi moc práce nedalo. Že to bylo černobílé, vůbec nevadilo, protože samotný agent W4C ve slunečních brýlích byl takhle fakt stylovej... akorát Fialová byla furt černobílá. (29.05.2021)

Zřetelně nejslabší zástupce klasické parodické školy českého filmu, Václav Vorlíček prostě není Oldřich Lipský. Stát totiž rozkročen nad dvěma různorodými pevninami a nerozejít se nakonec ani jedním směrem, to není při rychlém pohybu zemských desek ve stínítku televizoru právě ta nejlepší volba. Vorlíček chce jednak parodovat západní vlnu agentských filmů (a nebudeme daleko od pravdy, když gró téhle vlny bude tvořit hlavně agent Jejího Veličenstva James Bond), což se mu ještě jakžtakž daří, druhak chce Vorlíček ale natočit svůj osobitý klon později tak úspěšných crazy komedií (Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát...), což je ovšem zatím bolestná Achillova pata nadějného režiséra, byť jeho hrdinové jsou exponováni více než sympaticky, brzo se sympatie vytrácí. Scénář Oldřicha Daňka totiž nenabízí tolik světlých míst a geniálních dialogů a pohříchu černého humoru a ani Vorlíčkova režijní imaginace či stylizace filmu ještě nepřináší dostatek kvalitních a nezapomenutelných gagů. Celý projekt pak ve výsledku působí příliš chladně a po příletu agenta W4C do Prahy vypadá spíš jak dobová česká detektivka, přepsaná ovšem v duchu absurdního divadla. Navíc Jiří Sovák se do konceptu celého filmu příliš nehodí, jeho zamýšlená obyčejnost nepůsobí kontrastně oproti světu agentů, ale spíše fádně a nudně. Jasné je jedno, totiž že režim toleroval českou parodickou školu právě kvůli tomu, že si tvůrci brali na paškál úpadkové západní žánry, jak jimi byly chápány nejen špionážní thrillery o superagentech, ale i komiks, western, rodokapsy a konec konců i dobrodružný román...což umožnilo tvůrcům v čele s fenomenálním Oldřichem Lipským natočit skutečné klenoty filmové parodie. Václav Vorlíček se prostřednictvím psa pana Foustky ale teprve hledal... ,,Říkal jsem vám, milý Sterne, že nasazujete svůj tlumič příliš pomalu!" (25.06.2011)

"Vypadá neobyčejně bestiálně." "Neobyčejně pěkně bestiálně! "                                                                                                 V jednom blíže nejmenovaném evropském městě agentura nejmenované podmocnosti a zdánlivě obyčejný předmět denní potřeby s neobyčejně pěkně bestiální agentkou a jedním policejním ratlíkem. :o)                             (5.6.2014)                                                                                                                                                                                                                        Nový dodatek:                                                                                                                                                                                       Podívat se kdykoliv na agenta W4C je takovým malým pohlazením a rozvibrováním bránice. Dobré na tom je, že se člověk řehce, ať už bondovky nakoukané má nebo nikdy žádnou neviděl. To je i můj případ, když sjem viděla Foustku v akci poprvé, neměla jsme ani zdání o hereckcýh výkonec Seana Coneryho ani o tajných zbraních agenta 007. A v tom spočívá právě krása této parodie - je pěkná sama o sobě. Ale musím přiznat, že nedávné shlédnutí takřka všech bondovek tento zážitek jen a jen umocní. Ta krása spočívá právě v jemné ironii a zároveň eleganci, kdy tvůrci zapojí do akce hned všechny světové agenty a proti nim postaví prostého účetního, kterému vetknou do ruky příručku Agentem snadno a rychle. K tomu se přidají nezničitelné boty a všestranný budík, který upoutá svým robusním designem. Vorlíčkův humor je prováděný přesně bez hnutí tváře, je postavený nejen na absudních situacích a přesným hereckých provedením, ale i v drobných detailech. Nebojí se nadsázky a nadsazuje opravdu hodně, stejně jako kontrastů, které ovšem mnohem víc ocení informování diváci, kteří znají agentské filmy. Vyladění atmosféry je dokonalé, i k nenápadným vedlejším rolím si vybírá skvělé interperty, což se potvrzuje u barové zpěvačky v podání nedoceněné Judity Čeřovské. Divák se tak může kochat několikanásobně, jak absurdním příběhem, tak i jeho provedením s dobovými skvosty.                                                                                                                                                                                               (7.2.2019) (05.06.2014)