Noční host

„Sedni si. Slyšíš? Dědku starej, vopelichanej.“ - „To zní hrdě…“ Upřímně řečeno to nechápu. Opravdu jsem věřil, že mě Noční host ohromí, ale nakonec se dostavilo spíš zklamání (snad z až příliš velkého očekávání). Příběh samotný mě zpočátku velmi bavil, ale cesta, kterou se postupně udával, mi moc nevoněla (samotný konec, nepříliš povedený, to vše jen podtrhuje). Svou vinu na tom nese i jistá poplatnost době, i když na druhou stranu nic, co bych nerozdýchal. Co jen to…aha, už vím, postavy. Přesněji řečeno neživotné karikatury. Jediný Hrušínský z toho vyšel ještě se ctí (jeho Huppert byl „správně“ slizký), ale se zbytkem osazenstva to už žádná sláva nebyla (na druhém konci pak stojí Hlaváčová, jejíž kreace Jany byla totálně mimo). V těsném závěsu jsou pak dialogy, které místy také nebyly z nejvydařenějších. Celkový dojem mě tak mrzí, protože dané téma si zasloužilo zpracovat lépe. Proto hodnotím pouze slabým průměrem. Nicméně, Vítkovi alespoň poděkuju za tip na My, zázračné děti, ten film vypadá zajímavě. (26.03.2018)

Otakar Vávra byl jedním z největších příznivců širokoúhlého filmu u nás a obhajoval ho i jako dobrý formát pro filmy výhradně psychologické, které jsou tolik zaměřené na člověka a téměř vůbec na spektakularitu. Režisér se svůj názor po příchodu širokého formátu do Československa snažil dokázat činy a natáčel jeden širokoúhlý film za druhým. Noční host je komorním snímkem par excellence – celý příběh se odehraje během jednoho večera v poklidné hospodě mezi čtyřmi postavami. Téměř žádné exteriéry, důraz na dialog a výkon herců (z nich nejvíc vyniká Rudolf Hrušínský). Vávra s širokým plátnem pracuje dobře, ví přesně, jak ho použít, aby „nezabil“ komorní atmosféru – málo stříhá, dialogy nesnímá způsobem záběr/protizáběr, ale zabírá obě postavy najednou a hlavně zajímavě využívá postranní dvojexpozice, které nám dávají nahlédnout do vzpomínek nebo představ jednotlivých postav. Téma holocastu a traumat, které si z něj člověk odnese, je zpočátku rozehráno velmi slibně. V polovině, kdy scénu opustí Huppert, a přichází mladá Jana, se bohužel celková koncepce tříští, začíná se mluvit o něčem zcela jiném a hlavně nezajímavém. Na konci je nuda dovršena milými slovy o ničem. (08.02.2007)

Kvalitně natočená i zahraná politická agitka. 1)  Dialogy by dobře odpovídaly filmu natočenému o deset let dříve. V roce 1961 už jsou kapku za hranou, ale nemohu jim upřít zajímavost. Mou pozornost upoutaly. Divadelní hru spoluscenáristy Ludvíka Aškenazyho jsem nečetl a nemohu tudíž srovnat._____ 2)  29. dubna 1961 v 19.00 v motorestu u silnice z Prahy do Benešova nikdo není. Venku prší a občas projede nějaké auto. Vhodný čas pro horor anebo pro mudrování o životě. Parádní atmosféru 50letý režisér Otakar Vávra navodil, ale poté nevyužil. Nicméně určité napětí po celou dobu tam bylo._____ 3)  Výbornému hereckému obsazení vévodí 41letý Rudolf Hrušínský (německý podnikatel Huppert původem z Jablonce)._____ Kvalitní výkon odvádí i 35letý Jiří Vala (hostinský Kalous), 43letý Martin Růžek (opilec Remunda, který posléze porozuhodně vystřízliví, asi aby mohl hrát roli toho rozumného) i 23letá Jana Hlaváčová (hloupá studentka Jana), jejíž postava mi přijde poněkud nadbytečná._____ Malou roličku přidělil režisér i budoucímu emigrantu do Rakouska, 24letému Jiřímu Štíbrovi (zamilovaný hoch)._____ 27letý budoucí major Zeman je teprve praporčíkem, tedy po sovětsku staršinou, jmenuje se Vítek Hrabal a stavuje se v motorestu na Pomo (pomerančovou, i když spíše mrkvovou limonádu)._____  4)  Zaujaly mě dobové ceny. Pokoj pro Němce stál 12 Kčs. Oprava Mercedesu, vykonaná mechanikem doslova na koleně u motorestu, přišla na 92,60 Kčs s potvrzenkou anebo na 20 Kčs bez ní. (07.11.2023)

Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji. (06.02.2011)

Jednoho večera 60. let přijede německý host do zapadlé české vísky. I když je přátelský dává gestem, mluvou i chováním najevo, že on je něco víc. 15 let po válce k nám Němci jezdili jako bozi a zase dávali najevo jak jsou lepší než ostatní z Evropy. Plnou hubu: co jsme to jsme si = zapomeňme na to ! Mohli si nás všechny koupit a Češi jim lezli do zadku a Češky do postele. Ale tentokrát německý host narazí na hostinského, který zažil koncentrační tábor. Nééémec ale není vůbec šokován, protože lágr bral jako nemocnici, pro zocelení slabých. Arogance cizince je obdivuhodná, ale lidi nezapomínají a každého si koupit nemohou ! Rudolf Hrušínský jako německý návštěvník mi bral dech. Dokázal ve mně probudit takovou nenávist k těm, co si myslí o sobě, že jsou nadlidi. Za povšimnutí určitě stojí také mladé trdlo Jana Hlaváčová. (22.09.2010)