Osvobození Prahy

Hvězdičku za scény s Hitlerem. Obecně, scény z velitelských štábů, sovětských či německých, působí poměrně věrohodně. Zbytek je pak naivní, kýčovitý balast s tristními herecké výkony. Tendenčnost celého filmu je komická. Věřím, že tehdy nešlo zřejmě jinak ale nemohoucnost nekomunistických aktérů je hluboko za hranicí uvěřitelnosti. Bída a děs, Vávro. (10.12.2013)

Tento dvoudílný film Otakara Vávry je teda řádná kopa hnoje, je to dílo doslova a do písmene falešné jak pětikoruna. To by člověk nevěřil, jak odporným způsobem lze navádět k lásce k našim exzkurvybratrům Sovětům a překrucovat a ponižovat tak lásku k vlasti, lásku ke svobodě. Čekal jsem tu daleko větší hodnocení a jsem rád, že zdejší uživatelé mají vesměs celkem rozum. Jediné, co nemůžu pochopit, je to kvantum předních českých herců a proč to udělali, že vzali ty prašivé role. Jestliže takový starý pes Jiří Kodet v Pelíškách vykřikuje "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel" a tady podporuje sovětskou propagandu, tak to mně teda poser kotník. Dát si tento film mezi oblíbené filmy je jako zapíchnout tam rudý prapor. Nic, spálit to, zavčas, protože tento film nejen, že nestojí ani za děravý groš, ale navíc je ostudou pro český lid. odpad! (11.11.2011)

Vávra to po ideové stránce posral. Němou barikádu se mu podařilo ještě z části ustát, před rudou propagandou. Ale tady ne. Toto je politická agitka jak prase, všichni mimo rudých jsou hajzlové, či to poserou. A Rudá armáda je největší kamarád našeho národa. Fůj!!!!! Z čistě filmařského hlediska, je Osvobození nejslabším dílem jeho Novodobé trilogie. Nepodařilo se mu film správně uchopit. Zmateně kombinuje osudy desítek postav. Velmi špatné efekty a ani herci se moc nepředvádí. (20.05.2008)

Jen si pískej fašisto, spojenci jdou na jisto... - V prvé řadě musím říci, že mně se Osvobození Prahy zdaleka nezdá tak blbé, jak zde mnozí usuzují. Film nelze označit za chaotický. Nevím, jak se dá vylíčit tak komplexní záležitost jako české květnové události 1945 (a některé epizody jim předcházející) coby lineární příběh s několika jasnými postavami. Vávrův nápad sestavit film jako pásmo volně se prolínajících výjevů, kde hrané pasáže ve vhodné okamžiky střídá dobový dokumentární materiál, mi připadá dobrý. (Nikoli však originální, samozřejmě. Něco podobného bylo k vidění minimálně už v Radokově Daleké cestě.) Pravda jistě je, že Osvobození Prahy sdílí problém předchozích dílů trilogie: Demagogii. Všechny tři filmy ukazují 2. světovou válku jako boj dvou ideologií: správné (komunistické) a špatné (nacistické). Všechno, co je mimo tyto dvě pozice jako by neexistovalo. Sem tam se zde sice mihne nějaká postava, reprezentující "buržoazní živel" - ale jde vždy o postavu v lepším případě politicky naivní (v Osvobození Prahy třeba Milada Horáková, ve Dnech zrady Edvard Beneš), v horším přímo kolaborující s nacisty (zlý kapitalista Preiss, apod.). - Je však třeba dodat, že žijeme v době, která upadla do druhého extrému. Každý rok 8. května slyšíme v televizních zprávách o udatných amerických vojácích, kteří nás zachránili. O sovětech se mluví (pokud se o nich mluví) jedině s pohrdáním: Přišli prý stejně moc pozdě a po cestě navíc každého znásilnili a okradli. Zkrátka všechno zpackali. - Bylo by krásné, kdybychom se pro změnu začali dívat na události tak, jak se udály. P.S. Osvobození Prahy má mimochodem velmi pěknou hudbu - od legendárního Zdeňka Lišky. Je pompézní, ale v tomto ohledu ladí s filmem. (14.08.2008)

Jednoznačně nejhorší a nejvylhanější z celé válečné trilogie. Jistě, i předchozí díly s historií dost manipulovaly, ale dalo se to jakž takž skousnout, ale tady prostě ne. Ta dehonestace Zemínové a vůbec všech nekomunistů nabrala tak obludné rozměry, že to prostě přehlédnout nešlo. Jediné pozitivum tak vidím v mrtvém Jandákovi. :D 10% (31.10.2012)