Panenství

Trochu moralisticky teatrálně vyhraněné drama dívky, jež má na výběr ze dvou stejně nepřijatelných možnosti: buď zůstat věrnou svému milému a dívat se na jeho smrt nebo si vzít svého šéfa a zaplatit milému lečení. Jako správná představitelka zamilovaných dívek z prvorepublikových filmů filmů se rozhodne obětovat. Za netradiční je možné považovat zejména okamžik, kdy se ukáže její oběť jako marná, protože pomoc přichází už pozdě - žádný šťastný happyend. (12.06.2004)

Celkom otvorené sexuálne harašenie v starom českom filme sa len tak nevidí a postavenie žien v práci by nezávideli ani v arabskom svete. Keď si odmyslím hlúpy úvod o vyhnaní z domova, nasleduje obstojný príbeh so striedavo naivnými a výbornými hereckými výkonmi. O nadržaných starčekov s chuťou na mladé mäsko nie je núdza ani dnes, len okolnosti už bývajú iné. Pár silných scén sa nájde, Tatry ako najvyššia inštancia záchrany zdravia je zaujímavá a ešte zaujímavejšie sú v takom starom filme skutočné prejavy autoerotiky. Len ma mrzí, že až tak márne to skončiť nemuselo. –––– A konečně, o jednoho muže víc nebo míň, na tom dneska nesejde. – Ale jen tak, bez lásky? – S láskou je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host. –––– Kdo se utopí, tomu se prý zdají nejkrásnější sny. –––– Ono to málokomu dopadne tak, jak by si přál. Aby měl celý život jenom neděli a nikdy všedný den. A každý se s tím smíří. (16.09.2014)

Baarová a Boháč vytvořili vskutku rovnocenný pár, ani jednomu nevěřím ani ň. Jejich postavy jsou plytké, navíc Boháč se zde promenáduje se šklebem, který by se spíše hodil k vilnému panu radovi. Mutující Kreuzmann je však výborný, slizký, s chtivým pohledem, člověk se otřese hnusem, když se na něj zadívá. Velmi dobře hraje Adina Mandlová, její pragmatická a moderní dívka je slušně propracovaná. Štěpánek podává svůj standard. Vávrova režie je solidní, ale vedení Baarové a Boháče se nepovedlo ani jemu. Bohužel je B+B před kamerou téměř neustále, nudila jsem se, nebavili mě. (17.02.2023)

Mimořádně zdařilý dramatický film našeho předního tvůrce O. Vávry, zároveň teprve jeho druhý film v pořadí. Vypráví o prodavačce v jídelním automatu Haně (L. Baarová) která odejde od své matky a otčíma (F. Kreuzmann) který se jí snaží i opakovaně znásilnit naštěstí mu to ale nevyjde. O mladou ženu se nepokrytě zajímá její zaměstnavatel v podání Z. Štěpánka ale Hana je zamilovaná do skladatele Pavla Jimeše (L. Boháč) který je vážně nemocen a má se podrobit nákladnému léčení. Kde sehnat potřebné peníze na léčení svého nemocného přítele? Původně film J. Rovenského který ale po druhém natáčecím dnu ještě před dokončením svého předchozího mimořádného sňímku Hlídač č . 47 podlehl dlouhodobé nemoci, po krátkém přerušení převzal režii právě O. Vávra který souběžně natáčel ještě Filosofskou historii. Jeho tím pádem režisérský debut byl zcela nevídaný : dva mimořádné filmy najednou. Pozn. Ve filmu hrála i A. Mandlová (Lily) a byl to v pořadí již třetí film ale zároveň i poslední ve kterém se tyto dvě krásky a tak trochu i sokyně setkali, předtím Komediantská princezna a Švadlenka. Film měl na svou dobu i značný erotický náboj a to především ve scéně kdy L. Baarová stojí před zrcadlem a kdy se krouživými pohyby rukama hladí po celém svém těle. Pak zde byla ještě pěkná scéna, ta kdy obě dvě sedí na jedné postely, A. Mandlová tady něco vyšívá a společně si vypráví o svých problémech a o tom jak dál. Mistrovský film, s jedním z nejpůsobivějších hereckých výkonů Lídy Baarové, která tou dobou byla už skutečná, uznávaná mezinárodní hvězda. (24.05.2006)

Silný románový příběh z pera kladenské komunistky Marie Majerové si velice rychle získal své čtenáře, kteří příběh tragického ženství vnímali s pohnutím. V roce znovuvzkříšení Havlova Lucernafilmu vyvstala také otázka stejnojmenné filmové adaptace, která by poskytla potřebné finanční záruky pro možnost dalších projektů a zároveň představila veřejnosti i kritice jiný, než ryze komerční produkt. Režie byla po nelehkém zvažování svěřena Josefu Rovenskému, který ve spolupráci se scénáristy A. J. Urbanem a čtyřiadvacetiletým Františkem Čápem stačil připravit realizaci, ale záhy vážně onemocněl a několik dní po premiéře filmu nakonec i zemřel. Nastalo dilema, co dál. Po jistých kompromisech nakonec Miloš Havel souhlasil s tím, aby se projektu chopil mladý začínající režisér a scénárista, šestadvacetiletý Otakar Vávra. Za tři dny kompletně přepsal scénář, přeobsadil několik hlavních rolí a za osm dní v ateliéru a dva v exteriéru film natočil. Z dnešního hlediska neuvěřitelný výkon. Vystřídání Rovenského Vávrou pak můžeme chápat i jako symbolický odchod příslušníků generace průkopnických selfmademanů, kteří sice výborně ovládali řemeslo, ale scházely jim umělecké předpoklady, kterými disponovali noví mladí a vzdělaní tvůrci. Vávra tu navíc výborně zužitkoval své zkušenosti z tvorby avantgardních snímků a často pracoval se specifickými prvky filmové řeči: filmovými zkratkami, montážemi a symbolickými detaily, které byly na svou dobu nesmírně inovativní. Téměř dokumentaristické obrazy moderního pražského automatu se prolínají s lyrickými metaforami jakou je například záběr otevřeného okna bytu mrtvého skladatele, v němž vítr pohybuje záclonami a nakonec rozfouká balíček tisícovek, které symbolizují zbytečnou oběť titulní hrdinky. Podobných metafor se ve Vávrově filmu objevuje víc, výrazná je sekvence Haniny cesty do bytu chlípného rady, lemovaná schodištěm s detaily nahých ženských soch a zakončená roztříštěním akvária s uvězněnými rybičkami. Do hlavní role Vávra angažoval Lídu Baarovou, tehdy již filmovou star mezinárodní úrovně, která v postavě osudem pronásledované dívky dokázala přesvědčit, že není pouhou kráskou bez talentu. Rozsahem menší, přesto namnoze výrazné, jsou rovněž výkony předních zástupců českého filmového Olympu v čele se Štěpánkem, Průchou, Boháčem, Kreuzmannem i Filipovským; ve vedlejší roli protřelé prodavačky Lily se objevila druhá největší hvězda té doby Adina Mandlová. Vávrův film, jeden z nejlepších v jeho rozsáhlé tvorbě, si dodnes kromě jiného zachoval jistou aktuálnost a do obecného povědomí přinesl mnoho z dosud nevyřčeného či utajovaného. Cena za dívčí nevinnost zůstává napříč dějinami i generacemi stále jednou z nejvyšších, jaké život vůbec přináší. (05.10.2008)