Narvik

Jedná se sice o další zajímavou kapitolu druhé světové války, ale vyprávěnou způsobem, který neměl šanci mě zaujmout, prakticky velmi rychle přeskakuje v čase o týden, dva, tři a to ještě z postavy na postavu, takže bohužel není absolutně šance udělat nějaou dramatickou kapitolu i když se v příběhu někdy vysloveně nabízí.  Možná technický složky jsou na jakés takés úrovni, ale to je po hříchu fakt všechno. (25.01.2023)

Ajeje, to sem se zas nechal jednou napálit. V době, kdy se spíš věnuju serošům sem si chtěl střelit válečnej film. Vůbec mi nevadilo, že je to film z Norska. Jasný, nečekám od podobnejch filmů, že se tam bude od začátku do konce střílet a že to bude plejáda akčních prvků. O to víc bbych čekal silnej příběh... No, příběh byl silnej asi tak jako dvakrát přelejvaný a louhovaný kafe. Strašný. Co bylo ale ještě horší než příběh byli herci, to sem teda nechápal. Proč hlavní roli hraje herečka, která na plátně fakt nevypadá dobře. Do toho všeho happyend jako americký romantický komedii. Severský filmy můžu, ale tohle je strašnej brak. (05.02.2023)

Čekal jsem nějakou bezva špionáž ze severu, skrývačky, sabotáž, tajný plán, dechberoucí záběry norské přírody, tak jak to Norové umí. Místo toho frázovitost, patos, trochu slušné válečné akce. Němci mluví německy, Francouzi francouzsky, Britové britsky, a Norové, aby se to nepletlo, taky anglicky. A nejhorší je, že hlavní ženská postava je hnusná zrzavá hilda co zradí Spojence, zatímco její známá (typologicky Jana Pidrmanová), se ve filmu jen mihne. Nejsympatičtějším hercem je pak borec co hraje německého konzula Fritze Wussowa. (23.01.2023)

Impozantně stavěný protiválečný film, který by mohl být pro ostatní filmaře vzorem. Příběh Norska, který ve válečném marastu zůstal neutrální, ale protože měl pro výrobu zbraní tolik potřebnou železnou rudu, začali se tam dít věci. Snímek vkusně ukazuje válku nejen z politické, ale hlavně i z lidské stránky. Narvik se stal fyzicky svědkem konfrontace mezi německými a anglickými jednotkami, čímž tam nezůstal kámen na kameni. Norská strana se dostala do nelehké situace, a tak je hodně těžké posuzovat, co udělali dobře a co špatně. Nejzásadnější je to u postavy Ingrid Tofte, která může diváky rozdělit na dva tábory. Má obyčejný strach o sebe a své blízké, což ji vede k neúmyslnému zapojení s válkou. Její čin v zájmu ochrany svého dítěte může být kritizován i chválen, ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Zachovala by se jako ona každá matka? Cílem filmu bylo dát obětem duši, což se povedlo. Jak se tímto příběhem ukazuje, nacionalismus existuje, a to blíže k vlasteneckému než národnímu eposu. Avšak s mírou a citlivostí. Scénář je zpracován nadstandardně dobře. Popisuje několik příběhů, které dávají smysl, aniž by se vzájemně rušily. Po technické stránce není co vytknout. Snad jen odstřel mostu by mohl být o něco dramatičtější. Každopádně se jedná o pevný vlastenecký snímek, který zviditelňuje svůj národ a dává najevo humanizaci svých postav. Události jsou založeny na příbězích skutečných lidí, jen jsou prožívány fiktivní postavou výše zmíněnou Ingrid Tofte. Emoční atmosféra je jasně daná, ale zase se v ní tolik netlačí na pilu, jak je běžné u hollywoodské produkce. I tak se do filmu nedostalo všechno, což je svým způsobem samozřejmé. Ono by to zase dalo spíše na seriál než na film, ale aby to u diváků vytvořilo alespoň nějaký obrázek, jak to tam vypadalo, vcelku to stačí. Pro Norsko se jedná o zásadní film své historie a my se alespoň, byť z části, zase něco dozvíme. (21.02.2023)

[60%] Narvik se nedá moc kritizovat, hlubší zápory tam nevidím, ale jako celek to moc nefunguje. Jen jednotlivé scény, především ty akční. Co se týče postav, je to takové chladné jak psí čumák, zejména ta ženská ústřední postava. V mnoha scénách mi to nepřišlo němci tak kruté jak by to mělo být, ale asi to bylo točené mírným a trochu jiným úhlem pohledu. Po technické stránce je to docela slušné, světlé chvíle film má, ale víc bych v tom neviděl. (14.02.2023)