To

Pote co jsem protrpel Secret Window jsem si proste potreboval spravit chut. "To" je jedna z mych nejoblibenejsich veci podle Kinga. Je samozrejmne nutne odprostit se od srovnavani knihy a filmu, protoze kniha je vubec nejlepsi zalezitost, co jsem kdy cetl. Tommy Lee Wallace, jinak dost velkej patlal, si dal zalezet a natocil opravdu prijemnej televizak, ktery dokaze vydesit. Velke stesti mel pri vyberu hercu, predevsim deti a pak Tim Curry jako Pennywise jsou naprosto skveli. Delka mi vubec nevadi, s chuti si to obcas zopakuju v kuse, aniz bych se jen chvilku nudil. A ze jsou triky, hlavne v zaveru, spatne? No co uz, o to prece vubec nejde.... 8/10 (12.12.2004)

Nadpozemská volovina. Parta ukrutně nesympatických dětí, které jsou v dospělém věku nesymatičtější ještě více se na 2x snaží skoncovat se záludným klaunem. Nakonec tedy vymyslí ďábelský plán a klauna zničí zasranou stříbrnou naušnicí. Napoprvé ho ještě vcucne kanál, ale na pokus druhý na sebe vezme klaun pro jistotu podobu trapného obřího pavouka, na kterém teď už chytřejší dospěláci si kromě střelby stříbrnou naušnicí prakem ze vzdálenosti několika metrů na terč velikosti stodole(mimochodem na druhý pokus zasáhnou) zkusí i boj na blízku a pavouka posléze roztrhajá či co. Knihu jsem sice nečetl, ale vzhledem k těmto faktům, u kterých předpokládám, že byly z předlohy zachovány, nemám ani sebemenší chuť se do knihy pustit. Obrovská ztráta času. Film určený asi dětem let 90. předškolního věku. ODPAD. (20.09.2011)

Poměrně hodně nepovedené zfilmování jedné z top Kingových novel. Navíc se není čemu divit, neb pod režisérskou taktovkou Tommyho Lee Wallace, autora jedné z nejhorších podpásovek fanouškům hororů v dějinách (Halloween 3) to snad ani nemohlo dopadnout jinak. To že je To televizní horor ještě neznamená, že by se musel převést na obrazovky bez kapky toho mrazivého napětí jenž je Kingovým novelám vlastní. Zdá se tak, že jedinou devízou je postava klauníka Tima Curryho, jež v některých záběrech vypadá děsivě a v jiných podivně roztomile. Rozpůlení na dvě části filmu dost uškodilo, neb ta první má ještě spád a je celkem dost slušná, ale ta druhá odehrávající se v rovině dospělosti hlavních hrdinů je již takřka o ničem. Když bych měl na tomto diagramu baráčků ukázat jak to jde s příběhem ve filmové podobě z kopce, pak koukněte na tohle: Empirte State Building..........panelák..........domek..........chýše..........podzemní protijaderný kryt (ten musí bejt hodně pod zemí), zkrátka herecky slušné, efekty vcelku ucházející, celkové pojetí mizerné. U televizních filmů používám benevolentnější měřítko, takže 2 hvězdičky z pěti. Víc nic, šlus, flus, the end. (29.06.2004)

(Herec "mladý Bill" se ve věku sedmadvaceti let oběsil.) Z jistého úhlu pohledu dětství z lidského života mizí stejně jako se chuligán ztrácí v rozlomeném potrubí. S doširoka otevřenýma krvavýma očima a v záplavě bílého světla. Totiž, chci říct, že většina zážitků, které mě definovaly v počátečních fázích života, byly povahy děsivé a paranormální, ačkoliv o sobě můžu říct, že jsem měla velmi šťastné dětství a že vůči němu nemám téměř žádné výčitky. (Puberta čili dospívání, to už je něco jiného, muhahaha. To za sebou nemám dodnes.) Jisté je to, že tenhle konkrétní pocit s abstraktními konturami ve svých dílech (nejen v TO) adresuje King docela často a velmi působivě (zvláštní místo v srdíčku mám pro Dlouhý pochod). Filmaři ho v téhle adaptaci zachytili s velmi zvláštní osobitostí, hraničící v některých krajnostech se špatností a dobovou zatížeností, ale pro mě je už jen ten fakt, že se někdo zabývá dětmi a hrůzou, nesmírně cenný. Zbělení vlasů, oslepující světlo, řada hrobů, indiferentní dospělí, ach, dětství. "Take my hand and you'll never have to grow up." (22.02.2015)

Pro tři hvězdy vysypu z rukávu hned několik důvodů: za prvé - jsem předlohou nedotčená, což bude, soudě podle komentářů zde, filmovému zpracování výhodou, za druhé - má se jednat o film televizní, takže vyžaduje trochu odlišné nahlížení, tím si rovněž polepšil, za třetí - uběhlo asi patnáct let od dob, kdy u nás frčel na videu, a krom nepříjemných pocitů přinesl také pobavení, neboť výkřiky "nechcete balónek?" a "všichni se vznášíme" se mezi členy rodiny pro jejich častou reprodukci staly až, nebojím se toho slova, kultovními:-). Za čtvrté - nyní, po dlouhém časovém odstupu, jsem opět cítila mrazení v zádech, ani ne tak z klauna, i když příjemný, TO tedy vážně nebyl, ale z celého podtextu dětských vzpomínek a návaznou snahou dospělých řešení, k tomu jsem však musela dozrát, tehdy jsem TO tak neviděla... (20.03.2010)