Sedmnáct zastavení jara
Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (72)
V polovině pátého dílu jsem to stopnul. Bohužel nemohu sdílet nadšení ostatních. Nebetyčná nuda, děsně se to táhne, vůbec to nemá žádnou gradaci, Tichonov je totálně bez výrazu a nesledávám u něj žádné charisma... velké zklamání... Je mi jasné, že to nemá být žádná bondovka a že tedy nebudou žádné akční scény, ale přece příběh se musí nějak vystavět, musí nějak gradovat. V jednotlivých epizodách není špetka napětí. Kupříkladu ve čtvrtém díle spolu promlouvají Tichonov a Tabakov, po čemž Tichonov stojí u řeky a v duchu si říká, že ho skoro odhalili. No nebýt tam ten vnitřní hlas, tak vůbec netuším, že šlo Tichonovovi o kejhák. Neboli není tam nějaká gradace scény... ()
Seriál, který se stal kultovním jen proto, že ostatní produkce socialistické televize byla obvykle ještě pitomější. To ovšem není důvod k oslavným tirádám, které provázejí smrt režisérky Lioznové. Seriál je prý poetický a prý není tolik zatížen ideologií, což znamená jen to, že se vyvaroval těch nejkřiklavějších prosocialistických hesel. Já vidím jen ideologií poznamenané řemeslo kolísající kvality a místy neumětelské až na hranici směšnosti, odolávající zubu času podstatně hůře než mnohé podobné seriály ze stejné doby z druhé strany železné opony. Je na čase připustit, že totalitní zřízení zabránilo tvořit opravdu nadaným lidem. Snažit se nacházet ztracenou kontinuitu oprašováním jakžtakž přijatelné socialistické veteše a přisuzovat jí kvality, které nemají a nikdy neměly, je překrucováním historie. ()
Skoro geniální seriál o sovětském agentovi v týlu SS. Pro vychutnání si špičkového herectví nutno vidět v originále a nejlépe znát i jazyk. Jediný problém toho seriálu je, že jednotlivé epizodky jsou mnohem zajímavější a silnější, než celý příběh o jednání nacistů se západem. Dnes je to sice také velmi aktuální, že se západ paktuje s nacisty proti Rusku, ale ve filmu je to ke konci už trochu nudné. Scéna ve vlaku je geniální. Povětšinou špičková konverzačka se sem a tam lehkou dávkou naivity. ()
Až se nechtělo v 70 tých letech věřit, že něco tak napínavého,"dobře koukatelného" mohl vyprodukovat v dobách socialismu (u nás po srpnu 1968) Sovětský svaz. Je samozřejmě otázka, zda by to bylo též tak zajímavé, kdyby Ottu von Stierlitze nehrál charismatický Vjačeslav TICHONOV, který byl bezesporu hvězdou č.l u sovětského filmu. Nevím, komu jinému by takhle "sekla" německá důstojnická uniforma. Další hvězda Oleg TABAKOV byl zaručenou hereckou investici, neboť ve spoustě filmu si podobnou roli zahrál. Těšili jsme se vždy na pokračování a není vůbec od věcí, kdyby tento seriál zařadila česká televize do svého programu i po těch téměř 30.letech. Já se tomu seriálu nebojím dát 5*. ()
Nedávno som si prečítal výborný historický faktografický román "Sedemnásť zastavení jari", ktorý v roku 1970 napísal ruský spisovateľ Julian Semionov. Urobil na mňa silný dojem. Preto som bol nadšený, keď som zhliadol jeho dvanásť dielnu seriálovu adaptáciu z roku 1973. Na podklade príbehu sovietskeho agenta Maxima Maximoviča Isajeva, ktorý sa infiltroval do najvyšších nacistických kruhov ako standartenfurer Otto von Stirlitz, sa odhaľuje zradcovská politika západných spojencov, ktorí sa bez vedomia Sovietskeho zväzu začnú zaoberať plánmi usporiadania sveta po vojne. **** ()
Galéria (68)
Zaujímavosti (23)
- Vjačeslav Tichonov prý velmi nerad řídil, většina scén se proto natáčela s dublérem nebo se stojícím autem, za které byla promítána ubíhající silnice. (gjjm)
- Seriál je v Rusku dodnes populární, televize ho vysílají zpravidla kolem 9. května, kdy se v Rusku slaví vítězství ve druhé světové válce. (gjjm)
- V seriálu se objeví píseň "Non, je ne regrette rien" od Édith Piaf, která ale vznikla až v šedesátých letech. (gjjm)
Reklama