Piknik na Hanging Rock

Austrálska mysteriózna dráma z prostredia internátnej dievčenskej školy na prelome 19. a 20. storočia sa opiera o skutočné záhadné udalosti, ktoré sa tam prihodili. Nepopieram, že film má dobrú atmosféru, ktorá sa však miestami spája s poetikou a dlhozáberové scény začínajú už od začiatku mierne nudiť (hororové ani trilerové prvky nehľadajte, pretože žiadne nie sú). A tempo sa nezrýchli ani v nasledujúcich minutách. Herecké výkony až na riaditeľku sú skôr podpriemerné. Hodnotenie: 65% (26.08.2014)

Poetický příběh vyprávěný čarovnými obrazy s precizními kompozicemi je plný slunce, a přesto z něj čiší chlad. Tajemnou atmosféru podtrhává hudba (Bruce Smeaton) a především dva hudební nástroje - klavír a Panova flétna (Gheorge Zamfir). V temných pasážích střídá hudbu táhlý ruch v podobě jakéhosi hukotu. Symboly jsou buď v obraze (letící hejna papoušků, labuť, potok, barva oděvů a doplňků) nebo se o nich mluví(rudý mrak nad hlavou, ohnivá koule letící směrem od skal). Kam během výletu pod skálu zmizely dívky i vychovatelka? Propadly se do skal? Byly uneseny? Nemají v tom prsty mimozemšťané? Nebo vkročily branou do jiného světa? Pátrání po nich je zoufalé a zdá se beznadějné. Lambertová v roli Mirandy byla krásná a tajuplná, z Robertsové v roli ředitelky školy vyzařovala ledová hrůza. Pomalý film, pomalé záběry, hypnotická hudba. Nic pro milovníky akce. Věděl jsem, do čeho jdu, a tak jsem spokojený. (17.03.2020)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)

„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. (04.05.2020)

Vůbec nemám cit pro tuhle dobu a cokoliv s ní spojenou. Takže se mi to zhnusilo už od začátku. I když Peter Weir je tak úžasný režisér, že to natočil velmi pěkně a vsadil zde překrásnou hudbu z mnoha nástroji. Film mi uběhl velmi rychle a zůstala ve mě jen vzpomínka pohledu na dřívější přísnou výchovu a zvyky. (26.10.2011)