Réžia:
Peter WeirScenár:
Cliff GreenKamera:
Russell BoydHudba:
Bruce SmeatonHrajú:
John Jarratt, Rachel Roberts, Anne-Louise Lambert, Jacki Weaver, Margaret Nelson, Dominic Guard, Garry McDonald, Olga Dickie, Helen Morse, Karen Robson (viac)Obsahy(1)
Několik vysokoškolaček se vydá na den svatého Valentýna roku 1900 k Hanging Rock. Sopeční skalní masiv je svým neodolatelným kouzlem magicky přitahuje. Tři dívky s učitelkou vylezou na skály a nikdy už se nevrátí. Jedna z pohřešovaných se po čase vrátí, ale je pomatená a své zážitky nedokáže vysvětlit. Weir nechává diváka v nejistotě, co se ve skále stalo; klade důraz na tajuplnou atmosféru znepokojivé tísně plné erotického náboje.
Od začátku 70. let vnáší australský film po desetiletích hollywoodského vlivu do filmové tvorby opět své vlastní rysy. Tento film si získal mezinárodní publicitu. (Quentin T.)
(viac)Videá (1)
Recenzie (152)
Petera Weira mám poměrně hodně rád, ale ne jeho rané období (soudě podle Poslední vlny a Pikniku na Hanging Rock). Tahle velice rozvláčná a prázdná story z přelomu 19. a 20. století z prostředí australské pouště mi opravdu nesedla. Počínaje prostředím užvaněného kurníku a konče vytrvalou snahou o mysteriózní atmosféru (občas povedenou, abych jenom nehanil). Ne, pro mne je tohle daleko od definice zajímavého, či jakkoli podnětného filmu. ()
Hodně, hodně, hodně zvláštní film. Jsem zvyklý a dokonce to očekávám, že Australáci mají filmy jiné. Voní eukalyptem a prachem buše. Začátek byl celkem srozumitelný a oko divákovo mohlo jen mlsně hodnotit všechny ty mladé a v pravdě krásné chovanky školy. Vše se neslo skutečně v duchu doby ,, dámy, dnes bude horký den, proto si můžete sundat rukavičky! '' :-). Viktoriánská éra a její etiketa byla něco neuvěřitelného, kdo o tom něco ví, dá mi za pravdu. Ale jsme v Austrálii. Ačkoliv i tam přišla s Brity civilizace, jen těžko soupeří s divokostí krajiny a přírody. Jak absurdně vypadali lidé v oblecích a cylindrech s propocenými či zaprášenými oděvy... Jako by se objevili někde, kde asi neměli být. To jsem z filmu vycítil, tu režisérovu potřebu to Britům nějak toto sdělit. Že Austrálie je svá, vlastní, divoká se pověstmi a tajemnými kopci a že Britové tam jsou zkrátka cizí. Od chvíle, kdy dívky vylezou na kopec a začne pátrání film výrazně zvolnil tempo a z mysteriózna se stal klasický dobrodružný film. Konec mi nesedl, říkám to rovnou. Nemám moc rád, když v závěru zůstane konec otevřený a je na divákovi aby si to celé interpretoval po svém. Budu si to muset ještě někdy dát znovu. Co bylo krásné byla hudba, která do filmu seděla naprosto dokonale. Tohle byl náročný film. Když jsem četl komentář Mattyho a hlavně ten na https://ofilmu.wordpress.com/2017/09/13/sen-ve-snu-piknik-na-hanging-rock/ jsem si uvědomil co vše mi asi ve filmu ještě uniklo za symboliku. Snad je to i cesta jak si s touto ,,nápovědou'' dát film ještě jednou a lépe jej chápat. Možná je to ale také jen jeden pohled na snímek na který lze nahlížet pokaždé jinak... Já dávám za tři útržky krajkových šatů. Zatím. * * * ()
„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. ()
Tenhle obávaný kus skály má za sebou bohatou historii. Skalní masiv přitahuje i dívky z nedalekého internátu, které se spolu s jednou učitelkou ze skal už nevrátí. Uznávaný režisér Peter Weir je nicméně ještě ve své domovině vůči divákovi tak trochu egoistický. Nechává ho v nejistotě, leccos nechává na atmosféře, která i mně imponovala, nicméně onen magicko-melancholický feeling mě do kolen nedostával. Oceňuji, že se australský film po letech i díky Weirovu vlivu oprostil od toho amerického, ale osobně příliš nevyhledávám snímky, kde se vlastně „vůbec nic neděje“. ()
Ještě mám v živé paměti, když jsem to zkoukl před lety v televizi, název filmu se už dávno vytratil, ale ten stísněný pocit z podivné atmosféry zůstal. I teď, po letech, je ta atmosféra zvláštní, silně podepřená skvělou hudbou, holčičí éteričností, ale myslel jsem si tedy, že to je trošku syrovější. ()
Galéria (109)
Fotka © Greater Union Organisation
![Piknik na Hanging Rock - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/808/163808230_928bda.jpg)
Zaujímavosti (11)
- Herci a štáb dorazili do Adelaide 14. února, tedy v Den sv. Valentýna, kdy v roce 1900 začíná děj knihy i filmu. (džanik)
- Do role Paní Appleyardové byla původně obsazena Vivien Merchantová. Cestou do Austrálie ale onemocněla a postavu tak nakonec ztvárnila Rachel Robertsová. (džanik)
- Anne-Louise Lambertová původně Mirandu hrát neměla. Po týdnu jí však režisér Peter Weir zavolal, že "ta druhá je příliš velká“ a obsazena byla právě Lambertová. (džanik)
Reklama