Země

Chtěla tam přežít, žít, umřít ? Vybavenost praktická i mentální pro pobyt v divočině absolutně nulová, udivující u dospělého člověka. Film ty trampoty jak přežít přibližuje málo věrohodně. Smíření se s takovou ztrátou bývá letitý proces a v tom byl film silný a věrohodný. R.Wright se osvědčila. P.S. Není to film pro vegany. (03.04.2021)

Tak jsem se sebou zase jednou nechal (ne)pěkně vyběhnout. Navnadila mě, blbého hejla, anotace o zádumčivé samotářce zhnusené životem, která odejde do divočiny, aby si v ní řešila svoje rozhárané vnitřnosti. A opravdu to dlouho vypadalo slibně a jedna scéna byla dokonce vyloženě libová, to když přišel na návštěvu méďa Béďa, zatímco poustevnice kadila v kadibudce. A kdyby film skončil okamžikem její smrti hladem a zimou na zmrzlé podlaze jejího srubu, dám čtyři a přirovnám v komentáři tuhle fiktivní filmovou postavu k reálné postavě podobně zahynuvšího (i naivního) Christophera McCandlesse. Ale bohužel v tom okamžiku film neskončí, ale změní se v kýčovitě patetický, předvídatelně schématický, stereotypně šablonovitý, zkrátka v uslintaný a slzopudný (v mém případě zvratkopudný) červenoknihovní blábol a la Rosamunde Pilcher. Povrchní komerčárna s pečlivě vystajlovanými zálesáky, drze předstírající snad jakousi existenciální hloubku či co. Psát něco dál nemá smysl, jednu hvězdu zachraňují jen přírodní scenérie severní Severní Ameriky a to, že happyend není úplně stoprocentně happy. Jo a vlastně ještě taky to, že přítelce se to docela líbilo. (05.03.2021)

Co mají společného....Divočina, Útěk do divočiny, Země a další podobné příběhy? Za mě je to obrovská touha po klidu. Říkáš si, ze už máš vážně všeho kolem dost? Život, osud, okolí ...je to fuk jak to nazvu, úplně celé se to sesypalo, jak domek z karet. Není chuť na nic, jen se sebrat, zahodit chytrej-blbej mobil (ulevnej moment), zabalit jen trochu věcí, mapu, knihy, pár konzerv, spálit mosty, neudržely už vůbec nic a někam zmizet a bejt zmizelej. Robin Wright v sobě hledá poslední zbytky sil jak žít, jak dýchat, jak dál existovat. Natočeno v naprosto nádherné přírodě, panenské kráse Skalistých hor. Ty pohledy stojí za to, léčí podobně jako hudba a nesrovnatelně víc, než desítky léčitelů. Přesto, že RW 'skočila' z civilizace do drsný přírody nepřipravená a vybavená jen lacláčema a tuňákem, tak osud či co to bylo, zamíchal kartami a posunul, vcelku jednoduchý, dost emotivní a uvěřitelný příběh o kousek dál. Víc není co říct ... možná někdy, až pověstný pohár přeteče, tak "sbalím saky paky, přes plány všelijaký a mějte se tu fajn"! (26.02.2024)

Za kameru se během své kariéry postaví snad každý druhý americký herec. Robin Wright dávno není jen tou křehkou dlouhovlasou blondýnkou, která zamotala hlavu Forrestu Gumpovi. Herecky dozrála už dávno, nyní coby režisérka předkládá intimní příběh o jednom radikálním rozhodnutí, za kterým ovšem stojí hluboká ztráta. Jistá Edee se ocitá uprostřed divočiny, zbaví se mobilu i auta a úplně (záměrně) bez lidí osahává neznámé. Zakoušení vlastní odolnosti ovšem záhy narazí, protože dáma z města neumí lovit, zahrádkaření jí sotva něco říká, se zásobami na zimu to zoufale podcenila. Zatímco počin jejího bývalého manžela, Seana Penna, Útěk do divočiny byl víceméně konfrontací různých pohledů na život a z toho plynoucích životních stylů, Edee mnohé (až do určitého momentu) prožívá sama. A my postupně zjišťujeme, co za bránění se civilizaci je. Na debut velmi slušné, uvidíme, zda nepůjde jen o osamělý výstřel. (30.08.2021)

„Co cítíte?“ - „Cítím, že je pro mě těžké být mezi lidmi, protože chtějí, aby mi bylo líp.“ - „Takže nejste schopná sdílet své pocity s ostatními lidmi?“ - „Zkoušela jsem to, ale pak jsem si říkala, proč bych to měla dělat, proč bych to měla chtít s kýmkoliv sdílet? Stejně mi nepomůžou.“ Zdrcená žena z města, která se nedokáže vyrovnat s obrovskou životní tragédií, se uchýlí do přírody, daleko od lidí, aby znovu nalezla rovnováhu a snad i nový smysl života. Jenže vyrovnávání se se ztrátou a samotou je jedna věc, přežívání v opuštěném srubu uprostřed krásné, ale drsné přírody druhá…Fungovalo to na mě. Bavilo mě sledovat Edee procházející si nesnázemi, které nekorespondují s pohodlným životem ve města, a přitom řešící si vlastní démony. Ani na chvíli mě to nenudilo, a to i navzdory pomalému tempu a jisté míře předvídatelnosti (ta tu ovšem nijak nepřekáží). Závěr už pak byl trochu na hraně, ale vzhledem k předešlému jsem z něho zklamán nebyl, chápal jsem ho stejně jako Edee. Tento celovečerní režijní debut bude ode mě za solidní 4*. (07.03.2021)