Dracula

Legendární zpracování Stokerova příběhu představuje divákům poprvé pozdější pilíř hororvých filmů společnosti Universal Belu Lugosiho v roli démonického hraběte Drákuly. A je to právě Lugosi díky kterému stojí za to vidět tento jinak celkem průměrný Browningův film znovu a znovu. Děj je oproti předloze dosti pozměněn (odpovídá divadelní hře, ve které hrál Lugosi Dráculu o několik let dříve) a okleštěn a film je zbytečně krátký. Tím vzniká plno nelogičností a nerozvinutých zápletek (například nemrtvá Lucy sající krev malých dětí, která se tam jen tak mihne, aniž by se s ní cokoliv stalo atd.). Z herců kromě již zmíněného Lugosiho zaujme ještě Dwight Frye, kterému role šíleného Renfielda požírajícího mouchy sedla více než dokonale („Yes Master!!“) a Edward van Sloan, jehož Van Helsing je také dosti sympatický. Oproti tomu hlavní klaďas David Manners coby Johnatan Harker působí tragicky (v Mumii o rok později už je o hodně sympatičtější) a krásná Helen Chandlerová v roli Míny je zase místama nudná, unylá a celkově nevýrazná. Pokud byste od upírského filmu čekali zakrvavené špičáky, malé dírky na krku od kousnutí anebo dřevěný kůl trčící z Drákulova srdce při jeho zabití, nedočkáte se. Ono to tam jaksi všechno samozřejmě je, ale jaksi to kamera ani jednou nezabere. No ale všechna tato negativa, která jsem právě vyjmenoval musí být zapomenuta, neboť je tu mistr Bela Lugosi, se svým pláštěm, ve kterém byl i později pohřben (na žádost své bývalé ženy a syna, nikoliv svou vlastní, jak se mylně traduje), svýma uhrančivýma očima, a kultovníma hláškama („I never drink … wine.“ „For the one who has not lived even a single life-time, you’re a wise man, Van Helsing.“ atd.). Dalším velmi silným atributem je Bélova angličtina s velmi zvláštním přízvukem a intonací. Díky ní i obyčejná věta „I am Dracula“ zní tajemně. Bez představitele titulní role by to byl jen jeden z mnoha černobílých hororů, které jsem viděl a který už asi pravděpodobně neuvidím, ale mistr Lugosi z tohoto dílka činí neobvyklou podívanou a velmi silný filmový zážitek. Poslední věc, kterou bych vyzdvihl je ticho. Až na scénu v opeře zde neuslyšíte žádný hudební doprovod a tento neobvyklý soundtrack nádherně doplňuje temnou, ponurou atmosféru Drákuly. Kdyby odpadly alespoň některé z negativ, o kterých jsem mluvil výše, nerozpakoval bych se a dal filmu pět hvězdiček, takhle zatím zůstanu u čtyř. (31.03.2008)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)

Úcta k charismatickému Lugosimu a vyšilujícímu Fryeovi velí nejít pod 4 hvězdy, ale vzhledem k celkové odhrkanosti, výrazným ztrátám tempa (prakticky vždy, kdy není Dracula na scéně) a přímo zoufalému finiši (tohle má jako být vyřízení vrchního ozubence?) není zbytí. Je třeba klesnout o kus níž a jít si pustit dokonalou Coppolovu verzi. Uznávám historický status, ale dnešnímu publiku řekne utahaný Dracula máloco. (31.10.2010)

Nenapíšem toľko,čo som písal k predchádzajúcemu komentáru na The Invisible Man,tam nehral ani Lugosi,ani Karloff,v tomto prípade hrá prvý zmieňovaný,ktorý baží po krvi,Gróf Dracula.Tým nechcem povedať,že by trpel nedostatkami,dostáva sa mi veľa hrôzy,strašidelných postáv,desivej atmosféry a neustálej hudbe,kde vidím aj Van Helsinga,aj úplne prvú obeť Renfielda,ktorý sa nikdy nespamätal z prvého stretnutia s Grófom... Bela Lugosi síce nevie anglický ani ceknúť,o to pôsobí strašnejšie,skrátka celý svoj hovorený text sa musel naučiť naspamäť,ale pochybujem,že ho niekto vôbec prekoná v tejto role. Ted Browning servíruje klasický horor z Universalu,ktorý sa môže pokojne stať neprekonaným dielom s touto tématikou a myslím,že ja osobne mám zvláštne pocity z toho,že by som sa stal svedkom týchto šialených situácii,z ktorých by mi mohlo kľudne preskočiť? Perfektný atmosferický horror,ktorý pracuje najmä s atmosférou a hudbou,samozrejme BELA LUGOSI nesmie chýbať,on si celé dianie pekné vychutnáva,len tak ďalej Count Dracula,máte na to byť tým,čím ste... (03.09.2014)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)