Šógun

Nová verze pro mě již kultovního seroše Šogun z roku 1980. Je to modernější ovšem mému srdci bližší je ten původní s působivější japonskou výslovností a mimikou, která je v tutok nové verzi dost upozaděná a přizpůsobená zápaďáckému světu. A Richard Chamberlain v hlavní roli se mi tedy líbil podstatně více než Cosmo Jarvis, nemůžu si prostě pomoct. Pro nové a neznalé diváky to, ale určitě bude úchvatná záležitost. Za mě nově  objevených 85% (04.05.2024)

Osobně mi přišlo finále celé serie v předposledním díle. Ten poslední už byl jen takovým dozvukem s náznakem a možností dalšího pokračování. Doufejme, že se tak nestane a nezačne se vařit z vody. Člověk se tak nějak pořád těšil na nějakou tu bitvu a oni to všechno tak šikovně obešli. Za to klobouk dolů bylo to plusem i mínusem. Než zpackaná bitva kvůli budgetu, to to raději takhle obtančit. Seriál je hodně komorní a je hlavně o taktikách, politických kličkách a pastech. Nicméně zajímavé a hezky vykreslené Japonsko té doby. Navíc Marika byla překrásná. (07.05.2024)

Nejsem příznivcem předělávek a ždímání slavných námětů, ale tento Shogun je pro dnešní zkysnutou tvůrčí dobu přímo lázeňská očistná kúra. My pamětníci pamatujeme tento původní seriál díky signální pomoci západních TV stanic, kde jsme v 80. letech hltali toho "Zajatce japonských ostrovů" jak se pak pod tímto názvem zavedl i u nás. V té době patřil seriál k fenoménu a byl jedním ze spouštěčů, který mi vykřesal moji celoživotní lásku k Japonsku a zejména okouzlení samurajskou érou a etikou. I tam tenkrát hrál ne úplně ideální herec (Richard Chamberlain) a legenda té doby s charismem šóguna - Toshiro Mifune. V tomhle Shogunovi jsem si nějak taky nezvykl na pojetí, herecký projev Cosma Jarvise a naopak trefou do černého bylo obsazení Hiroyukiho Sanady, který ve své kariéře to dotáhl od Henryho Sanady (tenkrát ještě v uměleckém zápaďáckém jménu) v dnes kultovních videofilmech: Šógunovi nindžové, Ninja Commando, Red Force až po hollywodského Posledního samuraje, kde se zase přejmenoval zpátky. Jeho Toranaga je uhrančivý a naprosto ultimátní pojetí této role a vizuelně stejný s Toshiro Mifunem. Je tu však ještě někdo, kdo je defacto hlavní postava a seriál by se měl spíš jmenovat Toda Mariko. Tato postava je zásadní, emoční, okouzlující, odanná, silná a zároveň osudově zničená. Anna Sawai uvěřitelně zvládla tuhle postavu a doufám, že tímto seriálem ji kariéra poskočí a hezkých hereček co se umí ohánět nejen s naginatou je jak šafránu. Hlavní celosvětový úspěch a ono trefení se do diváckých potřeb je špičkové zpracování feudálního Japonska se všemi dobovými zákonitostmi, kastovní společností a orientální čistou lyrikou, prahnutím po dokonalosti versus všudepřítomnou brutalitou ve hře o vládcovství, kde si nikdo nemůže být jistý, že se dožije rána. A cokoliv o Japonsku bude vždy tak trochu jiné, šokantní, nezvyklé a je to na Západě móda. Tvůrci to naštěstí pojali s japonskou důsledností a tak oko fanouška jásá: zbraně - katany, zbroj, účesy, materiály látek, dekorace, stavby. Scénář, mluva je perfektní a hudba si dala velkou práci vtáhnout diváka víc do děje. Pokud by takto nadále měly vypadat áčkové špičkové seriály, co dělají talentovaní režiséři a bohatí producenti, tak už dávejte prachy jen do seriálů! (23.04.2024)

Kto čakal podobne ako ja, poriadnu samurajskú akciu, bude asi sklamaný. Je to vizuálne krásne natočený príbeh o Japonsku za čias samurajov. Vizuál je niečo, čo fakt treba vydvihnúť. Sú tu intrigy, dobové prostredie a do toho vynikajúce herecký výkony. Sanada je jasný, Anna Sawai je snáď najkrajšia aziatka na planéte, no ale nedá mi nespomenúť ani Cosmo Jarvisa, o ktorom som nepočul a ktorého ukričaný lodivod ma bavil asi najviac. Príbeh sa rozbehne v skutku skvelo, je preto veľká škoda, že potom sa už väčšinu času len prešľapuje na mieste. Je to celé poňaté príliš komorne, čo je krásne vidieť v poslednej časti. Každý asi čakal veľkú bitku a tí čo to videli vieme, ako to dopadlo. Veľmi odvážny ťah, ale nakoľko očividne peniaze boli, tak sme tých 10 minút krvavých orgií dostať mohli. Nehovorím však, že zakončenie sa mi nepáčilo a ako seriál o samurajoch určite topka. Subjektívne dávam 4*, nakoľko mne tam tá akcia proste chýbala. Objektívne, je to však jasných 5*. (06.05.2024)

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. (15.05.2024)