Šógun

S ohledem na skutečnost, že jsem viděla filmové zpracování z roku 1980 s Richardem Chamberlainem, chvíli mi to trvalo, než jsem si zvykla na nového lodivoda.. Na druhou stranu musím napsat, že Hirojuki Sanada je nesmírně charismatický a já mu věřila každé gesto, každý pohled, každý pohyb.. Příběh je zajímavý i poutavý, v druhé půli to malinko zakolísalo v tempu i napětí, nicméně to finále mi sedlo a výprava je jedním slovem nádherná.. (29.04.2024)

Trosicku nadnesene pathviezdie. Vynikajuci historicky dobrodruzak z Japonska nadherne vykreslujuci nielen dobu, ale i pomery, kulturu a jej stret s vtedajsim prichodom krestanstva. Charizmaticky Sanada, jemna Anna Sawai a i "barbar" Cosmo Jarvis spolu so zvysnym hereckym obsadenim podali ozaj skvele vykony. Divacky zazitok ako ma byt. Odporucam. 85% (23.04.2024)

Dlouho jsem nezažil tak neopodstatněný, seriálový hype, jako v případě Šóguna. Ano je zde fantastická výprava, kostýmy, herci a postavy, které ctí tradice a skládají poctu japonské historii ale zároveň to je neskutečně zdlouhavý a nebojím se napsat i často táhlý a nudný seriál, který by si zasloužil výrazně prostříhat. Nečekám monumentální bitvy v každém díle, ale aby se zde chodilo, klečelo a neustále kecalo o cti a podobně, to bylo na mě moc. (14.05.2024)

"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. (25.04.2024)

Kvalitní, zajímavý a skvěle natočený a napsaný seriál. Seriál mi byl prezentovaný jako realistická japonská verze Hry o trůny, která se odehrává v 16. století. A tento popis seriál víceméně vystihuje ve všem dobrém, tak i všem špatném. Knižní adaptaci neznám a původní seriál jsem neviděl, takže jsem byl jako divák nepolíbený a bylo jen na tvůrcích, aby si mě zaháčkovali. A to se jim povedlo na výbornou. Během pár minut jsem byl okouzlený, a na konci první epizody nadšený a stoprocentně zaháčkovaný. Tvůrci odvedli fantastickou práci. Je vidět, že poctivě nastudovali japonskou historii, kulturu, samotnou knihu, věnovali dlouhé roky přípravám a vše si hezky připravili. Po řemeslné a technické stránce je to pastva pro oči a uší - zvuk a hudba jsou luxusní. Je moc krásné sledovat tu skvělou výpravu, na které se nešetřilo, ty úžasné kostýmy, a další různé maličkosti a detaily, díky kterým dané scény jsou naprosto uvěřitelné a realistické. Každý dolar je na seriálu opravdu vidět a je radost sledovat skoro každou scénu. A u řemeslné stránky nezůstalo. Velkou parádou je zde scénář a perfektně napsané postavy. Skoro každá postava má hezky napsaný a vystavěný charakter, který dává naprosto smysl a díky tomu jsou postavy uvěřitelné. Cosmo Jarvis odvedl velmi dobrou práci a jeho herecký výkon se mi dost líbil, a Jarvis se se svou rolí popral velmi dobře. Hirojuki Sanada dostal svou životní roli a je v ní naprosto fantastický, a svými dialogy a mimikou si krade každou scénu pro sebe. Sanada zde předvádí herecký koncert. Anna Sawai je zde úžasná a zaslouží si každé slovo chvály.  Sawai předvedla výborný herecký výkon, a její dialogové výměny jsou bezchybné a jsou v nich všechny emoce. Tadanobu Asano má velmi vděčnou roli a zahrál jí s přehledem, a i on si umí ukradnou několik scén pro sebe. Se samotným seriálem mám dva menší problémy. Jeden je s tempem, kdy mi přišlo, že je to místy až moc pomalejší, a "jakoby se tam nic nedělo" - vím, že to byl účel, ale trochu mi to nesedlo. A druhá věc je ta, že jsem se místy ztrácel mezi postavy, jejich jmény atd. A nepřijde mi, že bych seriálu nevěnoval pozornost. Těch postav je tam opravdu moc, a ne každá dostane tolik prostoru, aby vyniklo jak moc je důležitá/nedůležitá pro děj. Šógun je velmi povedený a luxusně natočený seriál, který mi dost sedl a mohu ho jen a jen doporučit. (02.05.2024)