Zlaté kapradí

"Mě se nikdo smát nebude. Nikdo!“ Neříkám, že si Jiří Weiss zaslouží za tento svůj počin posměch. To ani náhodou. Jen bych to, jak tu píše většina komentujících, ani náhodou nenazýval pohádkou, ale spíš baladistickým historickým dramatem. Pár pohádkových motivů tu samozřejmě je, ale ten závěr? Jako k čemu dojde k Jurovu oživení, když vše končí jeho zoufalým opakovaným voláním "Lesanko"? Film má určitě neskutečně ponurou atmosféru a třeba v té jedné scéně z úvodu, kdy se nad Lesankou s Jurou sklání jakási masožravá rostlina, to působí docela hororově. Též bych ocenil výbornou kameru, která tu snímá obraz z vrchu dolů, tu zase opačně. Ale celkově to na mě bylo protentokrát asi až moc umělecké, hlavně pokud jde o velmi pomalé tempo filmu. (29.12.2022)

Podobenství o lásce a hloupé krátkozrakosti. 1)  Klipoidní filmy se zběsilým střihem rád nemám, ovšem tohle je totální opak. Pomalé dlouhé záběry za hranicemi mé divácké trpělivosti mě rozčilovaly a posléze i nudily._____ 2)  Neupírám této filmové baladě (pohádka to možná byla v Drdově podání) uměleckou oprávněnost či výstižnost. Ve své době musel snímek působit velmi neobyčejně. Jen to není můj šálek kávy._____ 3)  21letému Vítu Olmerovi (ovčák) to slušelo. (09.11.2021)

Kamera je skutečně skvělá, hudba působivá, poetická atmosféra skvělá. Alespoň v první polovině. Pak byla vojna a dějově i filmařsky to bylo lepší a zajímavější. Herci výteční. Zvuk mizerný. Ve výsledku mě to ale moc nebavilo, navíc se to (alespoň v mých očích) šíleně táhlo, tu délku bych se vůbec nebál snížit - třeba i o půl hodiny. Černobílá kamera tomu dost přidává, v barvě by tenhle film ztratil kouzlo. Já jsem ho ale i přesto úplně nenašel. Nevěděl jsem vůbec, co od toho čekat, takže zklamání se nedostavilo, ale bohužel ani vyložené nadšení. Zlaté kapradí je prostě průměrný film, který nemám potřebu znovu vidět, a kdybych ho neměl do školy, tak ho neuvidím ani poprvé. 65%, takže se jedná o průměr lepší. Co oceňuji, je to, že se nejedná vyloženě o pohádku a ani ten konec není zcela veselý, což je fajn. (23.02.2021)

Herecká dvojice z Ďáblovy pasti, kameraman Markéty Lazarové, ale Vláčil to není... Režisér Jiří Weiss se zde představuje v podobě, v jaké jsem ho doposud neznal, a zase jednou mě překvapil. Sice pro mě osobně Zlaté kapradí úplně nedosahuje sílu Weissových nejlepších filmů, ale další netradiční žánrový experiment, tentokrát v umělecky osobitém provedení klasické pohádky v drsně ponurém, přímo nepohádkovém stylu pouze pro dospělé, se dle mého názoru Weissovi hodně povedl. Vnímal jsem bez diskuze kvalitní záležitost, které nemám co vytknout, diskutabilní může spíše zůstat, kolik vděčných diváků si podobně nezvyklé dílko najde. Temná atmosféra ponurého lesa, s lehce až magickým nádechem mě od začátku silně pohltila. Weiss zde vypráví a buduje napětí v první řadě obrazem, což krásně vyniká v dlouhých mlčenlivých scénách, třeba ty úvodní a závěrečné mě naprosto fascinovaly. To ale žel úplně nemohu říct o samotném pohádkovém příběhu, v jehož doprovodu se mi film kdesi uprostřed chvílemi až trochu táhl a plný počet se nakonec z mé strany nekoná. Přesto velmi zajímavý, osobitý, magický zážitek. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (04.03.2021)

Na pohádku je to krapet drsné (vypíchávání očí, škrcení, ulička) ale jako baladický příběh to bylo fajn. Krásná kamera, velmi dobré herecké výkony i příběh o režné košili, kterou víla dala odvedénu ovčákovi než šel na Turka aby jej chránila od seků šavlí a od kulí... Také je to asi jediný film, kde pana Smolíka uvidíte jako rakouského generála s pihou krásy na tváři a s parukou... Začátek byl skvělý, ke konci to sklouzlo krapet mimo nastavenou laťku. Ale i tak jsem se zaujetím dokoukal. Dávám tři turbany. * * * (07.04.2013)