Okupácia v 26 obrazoch

Pozoruhodný jugoslávský film se snaží postihnout hlubší souvislosti novodobých chorvatských dějin a jejich klíčového období - druhé světové války. Čarokrásný Dubrovník, oblíbená turistická destinace, ožívá. Ne přeplněnými ulicemi naší současnosti, ale posledními dny prvního období jugoslávské státnosti a posléze zvláštním prolnutím hned pěti politických rovin: německé a italské okupační, ustašovské kolaborantské, srbskočetnické a titovskokomunistické. Motiv tří přátel, které poltící se společenská skutečnost posléze zcela rozděluje, jen umocňuje tyto bolestné krvavé děje. Ztráty, které utrpí jedna strana, jsou vyvažovány odvetou těch, kdo přežijí. Závěrečná scéna, v níž hlavní hrdina, syn z bohaté chorvatské rodiny, zabíjí svého fašismu propadlého italského přítele a švagra, jenž právě "arizuje" jeho domov, i odchod do komunistické ilegality, kterým (dočasně?) zachraňuje život třetího, tentokrát židovského přítele, vypovídá víc než mnohé. O skutečné povaze krvavého italského fašismu, o sadismu ustaši, i o významu a budoucím vítězství v OBRAZECH se formujícího proudu komunistické rezistence. Režisér a spoluscénárista, student pražské FAMU (mj. jeden z mnoha Vávrových žáků), volí chirurgicky chladný, přesný a ve své věcnosti nemilosrdný pohled, který vše ostatní ponechává na svém divákovi. Otevřenost filmu a nesmlouvavá věcnost pohledu je zjevně nadčasová: vypovídá totiž mj. mnohé o postjugoslávské skutečnosti jak počátku devadesátých let, tak o jejím současném stavu. Pro českého diváka se jedná v každém případě o zprávy a souvislosti, které výrazně a pozitivně doplňují jeho vědomosti o doposud nejkrvavějším konfliktu lidských dějin na této planetě. (28.03.2012)

prvá polovica filmu pomerne nudná, až nástup gardistov ich správanie a brutalita akoby zdvihli ocenenie filmu divákmi, inak je to smutný dramaticky príbeh o rozpade kamarátskeho vzťahu vplyvom udalostí aké v tom čase v Dubrovníku boli. Film je súčasťou trilógie venovanej vojnovým udalostiam v chorvátsku ktorej režisérom je Zafranvič (2. Pád Italie, 3. Večerné zvony) (29.01.2020)

Dubrovnik za války, trojice přátel, které válečné události navždy rozdělí. Jeden se stává odbojářem, druhý zůstává při židovské víře, třetí kolaboruje k černým košilím. Laskavý a nostalgický humor (amarcordovská postava dědy – „Dřív jsem stihnul 7 čísel za noc, teď jdu sedmkrát za noc močit.“) a zároveň neskutečně brutální scéna mučení a zabíjení v nákladním autě (která snese srovnání snad jen se závěrem Pasoliniho 120 dnů Sodomy). Rozdíl mentalit jugoslávských obyvatel (vrozená družnost a pohostinnost) a okupantů (ubohost, brutalita, impotentnost režimu, kterému slouží). (15.11.2005)

trochu sklamanie...atmosféra je trošku budovaná slabo a ničím to nenahradzujú gore efekty či úchylky bohatých Chorvátov. Druhá polka trochu graduje, a aspoň sa vo filme velmi nefilozofuje, čo je obvyklé u juhoslovanských filmoch. Dlhá stopáž tiež filmu nepridáva a je tam na mna až príliš vela hudby...menej je niekedy viac. Hodnotenie: 55% (12.02.2013)

Dále hrají: Milka Podrug-Kokotovic... asi tak. Když umění vysoce převyšuje děj. Taky bych chtěl mít pod okny palmu s výhledem na Jadran. Krásná pohlednice Dubrovniku v zatraceně divných kulisách možná neslavné, ale hlavně nemastně vylíčené historie (až na tu opravdu nechutnou autobusovou scénu). Zcela chybí napětí, i jedna menší okrajová zápletka by tomu pomohla. Ať si Lordan svou trilogii vetkne někam. (17.11.2012)