Okupácia v 26 obrazoch

Okupace v 26 obrazech je příběh tří přátel rozdělných válečnou situací. Přátelé rozdělení vnitropolitickou situací v zemi . Fašistický Ustašovec, odbojář a Žid snažící se pouze zachránit si život. Nejmarkantnější je kontrast mezi jejich vztahy na začátku, kdy se jen veselili v ulicích města, a v druhé polovině filmu, když jsou rozděleni svým postavením a názory. Ovšem za druhé světové války to nebylo naposled, kdy byli lidé navzájem odděleni podobnou situací. Další příklad podobné situace se dá najít ve filmu Hezké vesnice, hezky hoří, ve kterém jsou do takové situace uvrženi dva přátelé. S ohledem na obsah násilí ve filmu je scéna masakru v autobuse zbytečně násilná, především pak v kontrastu se záběry krásné idylické krajiny. (17.01.2008)

Velká porce násilí, ale za to s malebným Dubrovníkem. Povím jen tolik, mráz šel po zádech, když jsem viděl tu brutalitu. Netroufám si tvrdit, jestli jsem si opravdu film užíval. Mám proto zdůvodnění. Jak to říct? Netřeba zastírat, že krutost tlačí přehnaně na pilu. Marně si vzpomínám, že by film zůstal ve mně ještě dlouho potom. (26.01.2020)

trochu sklamanie...atmosféra je trošku budovaná slabo a ničím to nenahradzujú gore efekty či úchylky bohatých Chorvátov. Druhá polka trochu graduje, a aspoň sa vo filme velmi nefilozofuje, čo je obvyklé u juhoslovanských filmoch. Dlhá stopáž tiež filmu nepridáva a je tam na mna až príliš vela hudby...menej je niekedy viac. Hodnotenie: 55% (12.02.2013)

Od kamarádů sem o tomhle filmu slyšel už několikrát,a tak ,když se objevil na dvd v moji blízkosti,šel sem do toho.S titulkama,na tu dobu s celkem kvalitním obrazem.Ale ač je film určitě věrným vylíčením tamní doby v Jugošce,tak je to opravdu odporná nuda,kterou snad překoná i papír spláchnutej do hajzlu.A scéna z autobusu.Sice drsná,ne samoúčelná,ale pro otrlce,jako sem já,nic moc.Jako nepřítel uměleckejch děl bych asi hodnotit snad ani neměl,ale vzhledem k tomu,jak o tady chodí,hodnotit budu.20%. (17.03.2014)

Pozoruhodný jugoslávský film se snaží postihnout hlubší souvislosti novodobých chorvatských dějin a jejich klíčového období - druhé světové války. Čarokrásný Dubrovník, oblíbená turistická destinace, ožívá. Ne přeplněnými ulicemi naší současnosti, ale posledními dny prvního období jugoslávské státnosti a posléze zvláštním prolnutím hned pěti politických rovin: německé a italské okupační, ustašovské kolaborantské, srbskočetnické a titovskokomunistické. Motiv tří přátel, které poltící se společenská skutečnost posléze zcela rozděluje, jen umocňuje tyto bolestné krvavé děje. Ztráty, které utrpí jedna strana, jsou vyvažovány odvetou těch, kdo přežijí. Závěrečná scéna, v níž hlavní hrdina, syn z bohaté chorvatské rodiny, zabíjí svého fašismu propadlého italského přítele a švagra, jenž právě "arizuje" jeho domov, i odchod do komunistické ilegality, kterým (dočasně?) zachraňuje život třetího, tentokrát židovského přítele, vypovídá víc než mnohé. O skutečné povaze krvavého italského fašismu, o sadismu ustaši, i o významu a budoucím vítězství v OBRAZECH se formujícího proudu komunistické rezistence. Režisér a spoluscénárista, student pražské FAMU (mj. jeden z mnoha Vávrových žáků), volí chirurgicky chladný, přesný a ve své věcnosti nemilosrdný pohled, který vše ostatní ponechává na svém divákovi. Otevřenost filmu a nesmlouvavá věcnost pohledu je zjevně nadčasová: vypovídá totiž mj. mnohé o postjugoslávské skutečnosti jak počátku devadesátých let, tak o jejím současném stavu. Pro českého diváka se jedná v každém případě o zprávy a souvislosti, které výrazně a pozitivně doplňují jeho vědomosti o doposud nejkrvavějším konfliktu lidských dějin na této planetě. (28.03.2012)