Tritisíc rokov túžby

Tilda Swinton je príťažlivá ako stuchnutá reďkovka, automaticky teda v romantickejšej polohe pôsobí ako päsť na oko, hoci tu to bola taká podivná romanca. Hlavne, že bolo všetko ponechané čierno-bielo, aby sa nikto neurazil a Tilda bola aj v rúšku, čiže podprahové posolstvo zanechané. Dej filmu je všetko len nie strhujúci, asi sa šetrilo na scenáristovi, lebo ten tam zakomponoval aj také historické príbehy, ktoré sú malým pokrútením dejín. No a môj obľúbený Idris Elba s elfskými ušami ako džin? Nič moc, to už radšej ten gin. (15.09.2022)

Tři tisíce let touhy je skutečně zajímavou, poměrně originální a nápaditě zpracovanou podívanou, která ovšem pro mě osobně disponuje jedním zásadním problémem. Nevím pro koho je ve výsledku tato podívaná vlastně určená a komu jí tedy případně doporučit. Na romantiku je to totiž až příliš zvláštní, na drama zas prakticky bez emočně vyhrocených scén, jako fantasy pak asi ok, ale i v tomto ohledu je to takové rozporuplné, jelikož to sice na jednu stranu vyvolává téměř až pohádkový dojem, na druhou stranu ale pozor, pro děti to vhodné vážně není, no prostě divočina. Každopádně i přes tuto svou nezaškatuvatelnost to na mě osobně ale i tak takovým nějakým opravdu zvláštním způsobem zafungovalo, jen je těžké vysvětlit čím. Možná to způsobila ona zmiňovaná originálnost, kdy si tvůrci velmi netuctovým způsobem pohráli s klasickým motivem o džinovi a třech přáních, možná to bylo též zmiňovaným způsobem zpracování celého filmu, které bylo poutavé, zábavné, zbavené klišé a obsahující mnoho svěžích nápadů, prostě nevím, co ovšem vím je, že velký podíl na mém zájmu mají i oba ústřední herci, v podání charismatického Idrise Elbi a vážně výrazné Tildy Swinton, kteří Tři tisíce let touhy svými výkony také výrazně pozdvihli. Zkrátka tedy sice nevím, komu konkrétně tento film doporučit, nicméně důvodů proč tento snímek vůbec doporučit je dost, jen samozřejmě s varováním, že se rozhodně nejedná o žádnou mainstreamovou záležitost. (10.05.2023)

Nemohu si pomoci, ale většina snímku mne dětinsky bavila. Vyprávění jednotlivých dějových zákrutů bylo podáno s vytříbeným stylem a smyslem pro humor i myšlenku. Vizuální stránce nedokáži nic vytknout a mezidějství vyplňovala fungující chemie mezi naratoložkou a džinem... Jenže pak přišel závěr a přibližně od prvního vysloveného přání (a jeho nelogického vyplnění) se vše sesypalo jako domeček z karet. Výlet do Londýna děj nikam neposunul a nenačrtl ani žádnou nosnou ideu, jak vše zastřešit. Předpokládaná pointa - jakkoli plochá či naopak filosoficky hluboká - se ztratila v rádoby láskyplných hloupostech a cílevědomost předchozích cca 70 minut se rozplynula. Jako bych natěšeně čekal na Godota a on skutečně nepřišel. Tuším, co si G. Miller přál, ale smekám před ním jen a pouze pro samu radost z vyprávění. (31.10.2022)

Rozprávka pre akademikov s množstvom farieb a kostýmov a s už menej zrozumiteľným príbehom, keď sa dáko prenesiem cez zmysel žitia hlavnej hrdinky, možno by som aj toleroval, že po rokoch asketizmu si potrebuje zašantiť s trošku vyvinutejším černochom, akurát to zase chce zaodieť do akože vznešených myšlienok a pocitov, nno povedzme, vizuál ešte neznamená, že film bude úchvatný pre všetky vrstvy diviactva, farebné ale nezáživné, takže 25%. (19.05.2023)

“Alitheo, jak může být chybou někoho milovat celou svou duši?” Terapeutické sezení s džinem, který má naloženo, tak i jeho protějšek. Je to příběh o hledání lásky, svobody a porozumění. Tilda je úžasné stvoření, umí si vybírat role, které zrcadlí její krásnou duši. Idris zase procítil tři tisíce let zklamání, zmaru, ale i touhy dojít vykoupení a klidu. (06.02.2023)