CODA

Příjemný indie filmeček, jehož provází hype výhry ceny akademie za nejlepší film roku. Nejedná se o nijak zásadní film a pocitově podobných nezávisláků je několik desítek ale nijak to neubírá na kvalitě, která je v tomto případě hodně vysoká. Parádní herecká sestava, příjemná atmosféra, která netlačí na pilu a pořád jede v nenáročném a zábavném módu a určitě musím zmínit i povedená hudební čísla.Vtipné, citlivé, příjemné a celkově funkční v čem by měl film funkční být. Jen to není ten zásadní film roku... (18.04.2022)

Hezký, milý a hřejivý filmeček, který potěší, příjemně naladí, ale o žádné veledílo nejde. Iniciační film o dospívající dívce, která doslova musela najít svůj hlas v milující, přesto však poněkud svazující rodině hluchoněmých. Pár dobrých fórů a několik pěkných záběrů na moře. Veškeré nesnáze, které ale nejsou nijak hrozivé, se vyřeší mrknutím oka, dívka má neuvěřitelnou kliku na fajn lidi kolem sebe, zázračně zazpívá jako slavíček a všichni se odeberou k pohádkovému konci po duhovém mostě v kočáře taženém jednorožci (ok, to poslední jsem si vymyslela, ale film opravdu působí hodně pohádkově). ____ Zejména neslyšící herci hrají naprosto famózně a Marlee Matlin musí mít někde ve skříni schovanou smlouvu s ďáblem, protože vypadá neskutečně skvostně a rozhodně, ani omylem, ne na svůj věk. Film ale nenabízí vůbec nic než velmi poctivé řemeslo a trochu odlehčeného dojetí. A původní francouzskou verzi obšlehl dost bez invence. (05.05.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

S vedomím všetkých klišé a pocitu, že podobný príbeh sme už videli tisíckrát, dávam plný počet. Pretože vnímanie kinematografie je v prvom rade najmä o pocitoch, aké vo vás dielo vyvoláva a to hovorím ako filmový vedec. Atmosférou prostredia to pripomenie Manchester by the Sea a In the Bedroom, dejovo je to ale inde a ide o feel good indie záležitosť, čo je akási odnož americkej nezávislej scény, ktorú mám poväčšinou nesmierne rád. Pokiaľ je pre niekoho CODA gýč, tak mu to vyhovárať nebudem, radšej si namiesto hádky pozriem tento film znova. (29.03.2022)

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)