Obludy

„You always use that as a excu-excuse, an alib-b-b-bi..“ Ze 60 % sitcom z cirkusového prostředí, 15 % zabírá romantika, 15 % travičské drama pod patronátem morálních zrůd a zbytek je lehce hororové dění v blátě pod koňskými povozy a zamyšlení, jestli se to mezi řádky nemá číst jako třídní konflikt za Velké deprese. Nechápu tyhle světské. Mají The Living Torso, co si tak dovedně připálí cigaretku a oni ještě živí lachtana.. (11.06.2024)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)

Klasika, ke které není moc co dodávat, ve své době šokující a nedá se říct, že by zub času výrazně nahlodal její působivost. Uvědomíme-li si navíc fakt, že Browning angažoval skutečné "zrůdy", tedy ve své podstatě neherce a srovnáme-li jejich výkon třeba s nefalšovanými mariňáky v Act of Valor či s hokejisty v Babovřeskách číslo 2, nemůžeme než smeknout klobouk nad přirozeností jejich vystoupení, byť samosebou měli výhodu cirkusové průpravy. Mezi Freaks a Act of Valor či Babovřeskami by se dalo najít i více styčných bodů, tím největším je ale zrůdnost všech jmenovaných, byť v různých odstínech významu. Freaks nám představuje zejména zrůdnost lidského počínání, Babovřesky jsou esenciální filmovou zrůdností a Act of Valor zrůdnou propagandou. A já vůbec nevím, jak jsem k tomuto komentáři došel. (17.09.2014)

Kultovní snímek Toda Browninga z cirkusového prostředí, který bych však asi nenazývala hororem. Až na posledních zhruba 10 minut se v podstatě jedná o drama. Výborní herci jsou doménou tohoto filmu, který ukazuje, že ty největší "Zrůdy" nejsou lidé postiženi nějakou deformací, či tělesnou abnormalitou, ale "normální" lidé, v nichž se tyto Zrůdy skrývají. Zlo se skrývá v jednání lidí, hrůznost je v tom, jak lehce své činy páchají, a to s naprostou absencí jakéhokoliv svědomí. Závěr filmu je opravdu horor:) Je jasně vidět, kde se tvůrci American Horror Story inspirovali pro svou Freak Show:) (08.11.2015)

Poselství filmu je jediné a jasné - ukázat, že pojem zrůdnosti není odvislý jen od vzhledu a věci, na pohled se zdající nějaké, nemusí být stejné i uvnitř. Tomuhle účelu se pak podřizuje vše a je to poznat na určité (byť nijak velké!) umělosti scénáře. Na svou dobu ovšem Freaks překvapují značnou vyspělostí, jak čistě technickou, tak režijní. Atmosféra je povětšinou posmutnělá, přesto se vás film ani v náznacích nesnaží přivést k tomu, abyste hlavní protagonisty litovali - spíše naopak, a i to mu přičítám k dobru. Mrzí mě, že jeho součástí nezůstaly ty "vyřazené hororové části", protože konec, jenž se nese v tomto duchu, je famozní a mění se v regulérní horor. Možná vám připadne ústřední myšlenka laciná a ohraná, není na škodu si tuto skutečnost ovšem občas připomenout, zvlášťě je-li podána tak vkusným způsobem. (28.12.2006)