Veľryba

Původně jsem vůbec netušil, zda na dílo  chci koukat. Zkrátka to již na první pohled není můj šálek čaje. O to více mne pak ale nadchlo jak jsem byl dílem upoután od začátku do konce. Již dávno jsem se domníval, že je s Fraserem konec, ale ty dvě hodiny utekly jako voda a budu moc rád, uvidíme-li ho na plátně opět častěji. Nicméně jsem se sblížil i s ostatními postavami a mimořádně emotivní z toho vyplynuvší finální scéna mne dokonce donutila zvažovat pětihvězdičkové hodnocení (ale to ještě nevím). 86% PS: Další klenot odehrávající se v jedné místnosti. (07.12.2023)

Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Vyvážený mix komorní psychologie a dojímavého sentimentu. Vtahující především hlavní postavou jakou kinematografie nezažila, která výzorem šokuje a její nitro nás baví studovat. Vynikající Brendan Fraser s neskutečným make-upem a perfektně mu sekundující filmová dcera Sadie Sink. Jejich setkání vřou nevyřčenými emocemi, hněvem za zranění na jedné straně a lítostí na druhé. Ano, Fraserova postava se sebelituje až příliš a jeho objev důležitosti úpřimnosti v životě je úsměvný, ale i tak zůstává The Whale hezkým a citlivým filmem, nepostrádající umělecký vklad autora. (04.03.2023)

Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů. (01.03.2023)

Každý máme v sobě kus citlivky i cynika, ve mě, v životě i u tohoto filmu, zvítězil ten první. Vztahové situace, které se mohou stát každému a klišé přece používáme všichni, nesmí jich být moc, což v tomto snímku nehrozí. Fraser je výbornej (a pohříchu vždy byl) a Aronofsky po čase netočí zmatené metafory či zbytečné dekonstrukce mýtů, ale příběh o lidech z masa a kostí, a to doslova. U mě dobrý. 70%. (16.05.2023)