Veľryba

Nevím, do jaké míry se filmové zpracování podobá tomu divadelnímu (předpokládám, že hodně, když scénář sepsal autor divadelní hry), každopádně rukopis Aronofskyho z toho vůbec necítím. Spíše jsem měl pocit, že Aronofsky do toho šel proto, aby si mohl natočit něco menšího, co by do budoucna ujistilo všechny studia, že mu můžou svěřit větší projekty, aniž by se báli, že na tom prodělají majlant. Brendan Fraser působil sebevědomě a velmi lidsky, zatímco Sadie Sink si prostě zahrála Max ze Stranger Things. Kdo ví, jestli se dokáže zbavit tohohle hereckého prokletí. Její postava jednala naprosto iracionálně, což mi hrozně lezlo na nervy. (22.02.2023)

Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů. (01.03.2023)

Byly časy kdy mě měl Darren v hrsti a já mu zobal z ruky. Bohužel ty časy zřejmě definitivně odpluly s Verlybou. Nevidím nic převratného na tom sledovat 2 hodiny chlápka co váží 300 kilo a je de facto uvězněn ve svém bytě. Brendan Fraser navíc prakticky nesleze ze záběru. Ano respekt směrem k Fraserovi čím vším si musel projít, aby tohle mohl hrát. A hraje Charlieho bezpochyby výborně. Jenže to je tak asi zhruba všechno. Tentokráte mě výsledek vzhledem k očekávání zklamal. 40% (09.03.2023)

Kdo by byl kdy řekl, že největším problémem filmu odehrávajícím se v jedné místnosti, bude scénář. Je tu dohromady pět postav, z nichž ústřední jsou tři a ty jsou dost špatně napsané. O protagonistovi víme, že je univerzitní profesor, ale prostě to filmu musíme věřit, nejsou nám podány jediné důkazy, v čem jsou v tomto směru jeho kvality. Jenom svým studentům říká vágní fráze. Jeho dcera projevuje sice celkem věrohodné znaky autismu, ale myslím si, že to není záměr, nýbrž pomýlená snaha o to napsat edgy teenage ženskou postavu. Misionář Thomas jakožto katalyzátor pointy, nás obtěžuje prakticky nejnudnější backstory, kterou jsem kdy slyšel a jeho dějový oblouk je vyloženě vymodlený. Ta zšeřelá Libatiqueho kamera se naštěstí snaží z toho vehementně vykřesat nějakou atmosféru konce dní a Simonsenův soundtrack bych místy s tím Mansellovým klidně zaměnil, ale jinak je to fádní jak nedělní příloha. Hvězdu navíc dávám právě za to, že je to filmařsky kompetentní, což po několika nedávných zážitcích musím konstatovat, že bohužel v kinech již fakt nemusí být samozřejmost. Další hvězdu zvednu, pokud se dozvím, že to je prequel k Se7en. PS: ale stejně ten poslední záběr mě nadchnul a já vím, že ten Aronofsky tam pořád je a stále se těším jaká velkopanská zhůvěřilost z něj vyleze až ho pustěj zase z baráku. (26.05.2023)

Jakože wau; jaktěživ jsem v kině nezažil, aby tolik lidí brečelo dojetím – a já smekám Aronofskymu už jen za to, že se mu něco takovýho podařilo.... jenže se není taky čemu divit, protože Velryba je nejenom velkolepým hereckým comebackem Brendana Frasera [který si tu slávu a úspěch zaslouží jako nikdo jiný], ale hlavně neskutečně subtilním, emotivním a lidským příběhem [jehož lidskost tkví v kontrastu s tím jak fyzicky nepříjemný scény vlastně ukazuje], který brilantně a s neuvěřitelnou něhou akcentuje motivy o sebedestrukci, křivdách, lítosti, odpuštění, upřímnosti, empatii a znovuobjevení naděje, a u jehož sledování jsem měl co dělat abych neměl na krajíčku. Už dlouho jsem navíc neviděl film, který by nabízel tak dechberoucí a emocionálně intenzivní katarzi a fakt nekecám, když řeknu, že mě už dlouho nic takhle nedostalo, protože jde o ultimátní doják. Garantovat mohu však pouze jediný: málokteré oko nezůstane suché – což platí i o kvantitě pofrkaných kapesníků. Jo a Sadie Sink je tady na vrcholu... Co dodat? Budiž Brenesance, bejby, let's fakin gou! (10.02.2023)