Eso v rukávu

Mrazivě aktuální příběh o lidském hyenismu a korupci. Kirk Douglas se uvede jako sympaťák, co si velmi stylově připaluje o psací stroj. Jenže v průběhu filmu, zjistíme co je to za amorálního chlapa. Bohužel v tom není sám a ve filmu kromě zavaleného a jeho otce snad není kladné postavy. K dokonalosti chybí málo a mě tam trochu neseděl podivný konec. (11.05.2010)

Nesktutečná síla, po většinu stopáže především intelektuálně, nicméně s blížícím se závěrem rovněž i emocionálně. Nestárnoucí film - to, co natolik na dřeň obžalovává, působí značně varovně dodnes - vyhrocená novinařina může opravdu hraničit s kriminálem. Kirk Douglas zahrál bezchybně a Billy Wilder byl režisér-génius; takto stylově čisté a funkční narativní filmy se jen tak často nevidí. Krása. (20.11.2014)

Mrzký to život honičů senzací. Svižná dvouhodinovka z pohraničního prdelova mapující napříč věkem i pohlavím nejryzejší dekadenci lidského ducha. Kirk Douglas arogantně škubá za nitky celé mašinérie, podmazává státní pracovníky a nestydatě lže do objektivu celému světu. Až sám osud mu podkopne nohy a zabrnká na strunky dosud neslýchané, strunky u nás na jihu nazývané svědomí. Jenomže ani sebelítostivé zvolávání "VY KURVY!!" pokřivený vlas nenarovná, neboť strůjcem všeho neštěstí je sám hlavní hrdina. Zkrátka nesmírně odvážný, nadčasový, perfektně zahraný a bravurně vygradovaný snímek, jenž právoplatně čpí nesmrtelností. (06.06.2013)

Je příznačné, že v paranoidní McCarthyovské době vznikly hned dva dobré snímky o konstrukci mediální reality. Wilderovo Eso v rukávu je o fous lepší než Robsonovo Tím hůř, když padnou. Oba jsou ale důstojnými předchůdci snímků jako Děkujeme, že kouříte nebo Vrtěti psem. A pochopitelně jsou také už z principu vážnější. Poukazují na to, jak moderní doba způsobuje, že více než ve fyzické realitě, žijeme v informacemi vytvářeném světě a jak se tato realita dá ohýbat. Vše, co považujeme za pilíř jistoty našeho vědění, může být lež nebo přinejlepším metaforickou verzí pravdy o světě. Jean Baudrillard to bude o několik desetiletí později nazývat "simulakra". (15.01.2011)

Bezskrupulózní reportér neváhá pro velký příběh plnící titulní stránky zdržovat záchranné práce, nakonec se v něm samozřejmě hne svědomí, ale to už je pozdě (nečekal jsem) a špatně dopadne (čekal jsem, i když ne takhle afektovaně). Přece jen mi z dnešního pohledu přišla celá ta kritika novinářské (lidské) senzacechtivosti, kariérismu a "hyenismu" až příliš naivně přímá a polopatická, takže i pro ten přetažený závěr to vidím jen na lepší 3*. (11.01.2016)