Eso v rukávu

Eso v rukávu výstižně ilustruje cynismus moderního žurnalismu (nejen „novinařiny“, ale žurnalismu jako epochy svého druhu), před jehož zárodky varoval již Henry David Thoreau nebo Walter Benjamin. První z nich spojil všeobecnou posedlost po novinkách s otupěním a lhostejností vůči přírodě, bližnímu i vlastní duchovní podstatě, druhý doložil rozmachem novinové informace (a jejím vytlačením tradičního vyprávění) postupující mezilidský rozkol, neschopnost sdělovat si zkušenosti a sdílet své životy. Wilder – zhruba patnáct let po Benjaminovi – nahlíží tuto vzrůstající mánii jako spleť zvrácených potřeb – zištnosti, senzacechtivosti, lačnosti po hrůze… – v níž se role snadno mění. Co však víc – režisér uvádí diváka na podobnou neúčastnou stoličku, jaké obsazují davy pozorovatelů a novinářů slétnuvších se kolem ústředního aktéra uvězněného ve štole, a nechává jej zakoušet podobné – a dík dokonalému psychologickému vhledu a mnohohlavému davu ohrožených (sebou samými) – ještě intenzivnější napětí, podobně bezbolestné a zvědavé, které právě kalí vzduch v Albuquerque. Jakoby mimoděčně jej tak vyzývá po pojmenování vlastní role v tomto novém „divadelním“ světě, a tím začíná nové, delší a hlubší drama. Fikce nefikce. (29.06.2016)

The big carnival je výborný, inteligentný a veľmi nepríjemný film. Tepe do živého, ako vrták do skaly, ktorú stále nemôže prevŕtať. Určite jedna z najlepších Douglasových úloh, pri ktorej sa opäť potvrdí známa pravda, že negatívne úlohy sú výživnejšie. Ako pre herca, tak pre diváka. Jediný problém, ale viac menej celkom zásadný, ktorý mi trochu bráni v plnom hodnotení, je realistickosť príbehu. ´Ten je síce nepredvídateľný, dlho si môžeme vyberať z možných koncov, ale nejde mi o hlavy, ako takejto akcii mohli šéfovať iba dvaja ľudia a všetko bolo podriadené ich rozkazom. O spôsobe záchrany by rozhodoval nejaký odborník, alebo skôr desiatky odborníkov. No a dole by sa asi prišlo pozrieť viac ľudí, zodpovedajúcich za akciu, aby premysleli, čo ďalej. Film ale treba brať v širších súvislostiach, ako kritiku prehnaného kapitalistického myslenia všeobecne a možno to celé má niečo spoločné aj s praktikami Hollywoodu. Tam to ale možno nepochopili a tak scenár mohol byť zrealizovaný :). (12.02.2016)

Cynizmom prerastená kritika mediálneho hyenizmu. „Zvládnem malé i veľké správy. A ak náhodou nebude žiadna, sám vybehnem von a pohryziem nejakého psa... Zlé správy sa predávajú lepšie než dobré. Dobré správy nie sú správy.“ Kirk Douglas ako neúspešný bezcharakterný novinár valcuje a podáva jeden z výkonov jeho kariéry. Rovnako nadčasové a štipľavé ako o rok mladší Sunset Blvd. Za mňa aj po rokoch suverénna pecka. PS: Pre fanúšikov Nightcrawlera (2014) povinnosť! (21.09.2020)

Widerova alternativní cynická verze třetí největší mediální události mezi válkami (uvízlý Floyd Collins je zmíněný hlavním hrdinou i ve filmu). Vše stojí na dokonalém Douglasovi, který táhne tuto jinak občas monotónní jednostrunnou obžalobu bulváru neuvěřitelně nahoru. Hlavně kvůli němu čtyři hvězdy. Ale i Wilder se nezapře, a jedna hláška střídá druhou. Jen nevyvolávají smích, ale mráz. (05.04.2021)

„Špatné zprávy nejlépe prodávají. Dobré zprávy nejsou žádné zprávy.“ Billy Wilder uměl točit chytrá a svižná díla, jimž by snad jen málokdo mohl cokoliv vytknout. A Eso v rukávu je jedním z nich. Velká síla filmu tkví ve výkonu Kirka Douglase, jenž dokázal podat na výbornou komplexní postavu bezohledného novináře, který si je částečně vědom svého podlého konání, a přesto tlačí na pilu stále dál a dál. Vývoj událostí v tomto filmu je nakonec možná až příliš přestřelený, přesto skvěle ukazuje žízeň lidí po novinářské senzaci a absurditě dělání z komára velblouda za každou cenu. Svou premisou jednoduchý, přesto velmi silný a výmluvný snímek. (13.06.2021)