Five Graves to Cairo
Réžia:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Miklós RózsaHrajú:
Franchot Tone, Anne Baxter, Akim Tamiroff, Erich von Stroheim, Miles Mander, Peter van Eyck, Ian Keith, Fortunio Bonanova, Leslie Denison, Art Gilmore (viac)Obsahy(2)
Je červen 1942. Osamělý voják, který přežil německý masakr britských jednotek u Tobruku, se vleče pustinou. Blouznící desátník John J. Bramble se tak dostane až k osamocenému hotelu uprostřed pouště, kde se ho ujímá jeho egyptský majitel a podmračená francouzská pokojská. K desátníkovu překvapení se z hotelu na trase k Suezu brzy stává hlavní stan německého nejvyššího velení a z Brambleho, který se vydává za hotelovou obsluhu, důvěrník samotného polního maršálka Erwina Rommela přezdívaného Pouštní liška. Domnělý číšník se tak dovídá o chystaném dobytí zbytku Egypta. Dokáže desátník Bramble včas odhalit detaily tajemného plánu s krycím názvem Pět hrobů u Káhiry a zastavit tak postup německé armády? (Magic Box)
(viac)Videá (1)
Recenzie (35)
Sotva se přeživší britský desátník Bramble dopotácí přes poušť k hotelu, kde hodlá nabrat síly, dozví se, že se zde chce ubytovat samotný maršál Rommel se svou suitou. Bramble převezme identitu pajdavého hotelového sluhy, kolaboranta, o němž Němci netuší, že je mrtev, a v této naoko loajální roli chce proniknout do tajných plánů nepřátel... Z takové zápletky s falešnou identitou, záměnou a několika nedorozuměními by mohla klidně být pěkná odbojářská komedie, ale na něco takového asi v roce 1943 ještě neuzrál čas. Přesto film na vlasteneckou strunu brnká velmi vkusně a v míře, která neobtěžuje, čekáte-li od něj čistou zábavu. Tou totiž nejméně ze dvou třetin je. Srovnávání s Indianou Jonesem se mi moc nezdá, osobně v tom vidím spíš romantickou Casablancu, kombinovanou s některou špionážní šarádou Alfreda Hitchcocka. Jak je u Wildera zvykem, film má poctivý scénář, opřený o divadelní hru. Jasně rozdané karty i cíl usilování každé zúčastněné postavy, uvěřitelné herecké výkony (Franchot Tone je pro mě překvapením) a lehkonohé dialogy ho na míle vzdalují od těžkopádných válečných kanonád patosu, jaké se točily okolo. Vlastně mi docela imponuje, že v době, kdy ještě válka trvala, Billy Wilder s Charlesem Brackettem zacházeli tak střízlivě třeba s postavou Erwina Rommela. Je snadné ukazovat Němce vždycky jako uřvané humpolácké blbce, ale trochu to snižuje kredit kladných postav a cenu jejich úsilí. V Pěti hrobech u Káhiry je Rommel respektuhodný nepřítel. I díky hypnotickému podání Ericha von Stroheima je to spíš prohnaný kombinátor a stratég než jen hysterický megaloman. Potřebné napětí vytváří zdánlivě vyrovnaným vnějším projevem a neplýtvá skopčáckým štěkotem, dokud k tomu nedostane opravdu vážný podnět. Zdaleka ne nejlepší Wilderův film, ale i po letech hodný doporučení. 70% ()
Film je negativne poznamenan svym nametem, vzhledem k datu vzniku. Dialogy take nejsou tak vytribene jako pozdejsi snimky Billyho Wildera. I tak si ale Pet hrobu u Kahiry drzi vysoky standart, na ktery jsme u tohoto rezisera zvykli. Potesi Erich von Stroheim v roli Rommela ( na marsala sice moc zakulaceny ) ()
Pět hrobů na cestě do Káhiry je skvělé drama situované do jednoho rozbombardovaného hotýlku uprostřed pouště, kam se připlazí britský voják a chvíli po něm přijede polní maršál Rommel se svými Afrika Korps. To srovnání s Indiana Jonesem mi opravdu uniká, vždyť kromě toho, že se to odehrává ve stejný době a jako záporáci jsou tam taky náckové to s Indym nemá vůbec nic společného. Ale vůbec to nevadí. ()
Billy Wilder do poslední chvíle sice točil filmy jako Zuzanka v nesnázích, ale Pěti hroby u Káhiry se přihlásil k aktuální válečné propagandě. Adaptoval klasickou hru Lajose Biróa Hotel Imperial: Színmű négy felvonásban (1917) a jako polního maršála Erwina Rommela obsadil Ericha von Stroheima. Výsledek je pozoruhodný. ()
Vzhledem k době vzniku je určitá naivita a scenáristická roztříštěnost pochopitelná, ale přesto bych od Billyho Wildera ve válečném prostředí čekal něco rafinovanějšího a trvalejšího. Takhle totiž snaha britského desátníka slibuje něco, čeho se dočkám jen v několika zdrženlivých prostřizích. Třetí hvězdu tak navzdory jasnému zklamání zachraňuje hlavně sympaťák Farid v perfektně úslužném podání Akima Tamiroffa. 50% ()
Reklama