Na titulnej strane
The Front Page
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Réžia:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrajú:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dej komédie z novinárskeho prostredia sa odohráva v Chicagu 30-tych rokov 20. storočia. Hildy Johnson patrí medzi špičkových novinárov v meste. Po rokoch náročnej novinárskej praxe chce odísť a oženiť sa. Ale jeho prefíkaný šéfredaktor s ním má iné plány a snaží sa Hildyho presvedčiť, aby pre neho napísal posledný článok na titulnú stránku... Veselá komédia populárnej komickej dvojice Jacka Lemmona a Waltera Matthaua v réžii majstra hollywoodskej komédie Billyho Wildera. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (174)
Skvělá konverzační komedie na téma milované i nenáviděné novinářské práce, báječně jsem se bavila a upřímně zasmála při výměnách ústředního dua, Jack Lemmon a Walter Matthau jsou tu nádherně sarkastičtí, místy vládne ironie a o vtípky není nouze.. Nadhozená otázka s titulní stranou (osvobození odsouzence na smrt) a velice vynalézavé praktiky ke zrušení plánované svatby jsou humorné, pěkně natočené, no a v neposlední řadě scénář k zamyšlení, u mě filmová spokojenost.. ()
Říká se, že originál nelze vylepšit, ale pouze přetvořit. Billy Wilder ale svým snímkem dokázal i přes počáteční nejistotu v zásadě opak. Původnímu snímku svého neméně slavného kolegy Howarda Hawkse přidal sedmnáct minut, některé minipasáže dokázal předělat v regulérní epizodky... a i když nemám rád zbytečné roztahování a podstatně častěji si vybírám maximálně dvouhodinové filmy, výsledek je skutečně o jednu hvězdu lepší. Mnohem sympatičtější mi byla dialogová stránka, Matthau s Lemmonem opětovně potvrzují v oblasti slovních přestřelek svoji třídu, byť druhý jmenovaný zde oproti ostatním zatím viděným filmům s ním asi nejméně roztahuje svá pomyslná křídla. Walter zase není ve své prostorem malé roli tak výrazný jako Cary Grant v původním filmu, naproti tomu je ale třeba uznat, že k Jackovi se hodí úplně jiný partnerský typ, než byl neméně oblíbený elegancí hýřící podšívka. Ač jsem to s ohledem na svůj mizerný odhadovací talent nečekal, potvrdila se mi část mých slov z komentáře k původnímu filmu - scénáristická změna pohlaví rozhodně dává větší prostor pohledu na novinářskou branži, než abychom místo toho sledovali část nevyléčených bolístek z minulosti, což mi particiálně znepříjemňovalo "Jeho dívku Pátek". Naproti tomu na škodu zde nebyl vlastní Wilderův příspěvek do pléna - vzhledem k době natočení filmu totiž haličský rodák pojal dílo jako dokonalý retro pohled, od Lindbergha přes Fantoma opery, až po poctu autorovi předlohy Benu Hechtovi. Závěrem se ještě vrátím k zmínce o stopáži filmu - nejvíce se vylepšení pomocí dodatečného materiálu dotklo konce filmu. V Hawksově snímku náhlý zvrat totiž dává pocit jakési odtažitosti, zde ale vlak nedojíždí do konečné stanice způsobem přitaženým za vlasy... a ještě obsahuje vskutku nečekanou a vtipnou pointu. Své postavení tento film nemá rozhodně náhodou a ač jsem už viděl pár remaků, pro které bylo velkým triumfem, když aspoň neurážely původní zpracování (americký Oskar aj.), tak v tomto případě se tak stalo skutečně prvně, kdy mám z novějšího zpracování výrazně lepší pocit. "Společenská rubrika, knižní recenze, párkrát jsem byl i u požáru... Ale tohle je mé první oběšení." - "Buď klidný, chlapče. Pro Williamse je to také první obešění." 100% ()
Z každé druhé repliky jde znát, že než se z Wildera a Diamonda staly hvězdy Holywoodu, tak je živila žurnalistika. Všechno je rychlé a úderné právě jako novinové titulky. Občas probleskne, že si dělají legraci z toho jak novináři překrucují pravdu aby se lépe prodávala, ale že by šlo o nějakou otevřenou kritiku hyenismu a toho, že jsou schopni pro senzaci udělat cokoliv...to bych ani neřekl. Resp. proběhlo to nenápadně a skrze vedlejší postavu prostitutky Mollie. Ostatní postavy se jen pramálo staraly o to, že byl Earl (relativně) nevinný. A to platí i pro Waltera a Hildyho. Jakoby autoři jejich postoj obhajovali a vlastně i adorovali, jakožto vrchol kvalitní novinařiny. Celé to bylo o tom jak překabátit kolegy žurnalisty, šerifa a starostu. Vesměs šlo o dialogové přestřelky, které sice měly kulometnou kadenci a pichlavost, ale ani náhodou to nestačilo k tomu, abych s některou z postav sympatizoval. A to je v případě komedie vcelku problém. Když k tomu připočtu své otevřené nepřátelství vůči pisálkům, tak je jasné, že tentokrát se mi pánové do vkusu netrefili. Samozřejmě je mrzuté dávat nižší hodnocení filmu, ze kterého si tady každý druhý učurává. Ale na pomoc mi přišli i sami tvůrci, protože jednou ze zajímavostí k tomuto filmu je, že podle Austina Pendletona, Jacka Lemmona, Waltera Matthaua a Billyho Wildera nevyšlo natáčení podle jejich představ a pronesli, že společně již na žádném filmu spolupracovat nebudou. A podobně kriticky se vyjádřila i Carol Burnettová a někteří tehdejší kritici. ()
Největší slabinou filmu je,že se režisér nerozhodl, jestli točí crazy komedii a nebo konverzační.Příliš naturalistické scény s děvkou Molly ,pak posunují polohu filmu do tragiky .Tak nevím ....za Lemmona a tradičně skvostný dabing Majora Brabce tedy **** *** ..Vy byste nechal pověsit vlastní matku,jen kdybyste dostal dva hlasy navíc....To je velmi ošklivé,ať už to řeknete o komkoliv*** ()
Galéria (74)
Zaujímavosti (10)
- Podle Austina Pendletona, Jacka Lemmona, Waltera Matthaua a Billyho Wildera nevyšlo natáčení podle jejich představ a pronesli, že společně již na žádném filmu spolupracovat nebudou. Sešli však během natáčení snímku Kamaráde, kamaráde (1981). (mi-ib)
- Divadelní verze titulu měla premiéru v Times Square Theater 14. srpna 1929 a dočkala se zde 276 repríz. (mi-ib)
- Na začátku filmu se Hildy (Jack Lemmon) zmíní, že byl mimo město kvůli reportáži z opičího procesu. V roce 1999 si Jack Lemmon zahrál v televizním filmu Kdo seje vítr (1999), jež je založený právě na procesu státu Tennessee vs. Scope, lépe známý jako tzv. „Opičí proces“. (mi-ib)
Osud novináře Hildyho Johnsona (Jack Lemmon), jemuž se zachtělo vypadnout z šíleného kolotoče zpravodajství, oženit se a žít přirozený lidský život, ale místo toho je neustále vtahován jakousi podivnou silou tam, odkud chce odejít, je ve své podstatě podobný osudu většiny lidí v technologicky rozvinuté bohaté kapitalistické společnosti, kteří musí pracovat čím dál víc, a to i přesto, že kapitalismus jako nejefektivnější systém již dávno vyprodukoval a dále produkuje přehršel všeho pro to, aby lidé převážnou většinu svého času trávili v zájmových společenstvích a věnovali se osobnímu rozvoji. Tomuto paradoxu nucené hyperčinnosti při dostatku všeho, co je zapotřebí k normálnímu lidskému životu, a při současné touze lidí tento život konečně začít žít, je věnována čerstvá kritická úvaha britského antropologa Davida Graebera "On the Phenomenon of Bullshit Jobs" (Strike! Magazine, léto 2013), česky "Práce na hovno" (http://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno). Graeber tento paradox nesouladu mezi lidskými představami, potřebami a přáními a reálným stavem věcí vystihuje větou: "Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali." Co je to za sílu, která nutí lidi dělat to, co často nejenže dělat nechtějí, ale dělat ani nezbytně nemusí? Graeber odpovídá, že tou sílou je tlak vládnoucí mocenské špičky, která stojí u pák a stavidel systému: "Odpověď samozřejmě není ekonomická; je morální a politická. Vládnoucí třída pochopila, že šťastné a produktivní obyvatelstvo, které disponuje spoustou volného času, je pro ni smrtelným nebezpečím. ... jestliže jedno procento obyvatel ovládá většinu dostupného bohatství, pak takzvaný volný trh odráží jen to, co považují za užitečné nebo důležité oni, nikoli zbývající procento populace." Ve filmu Na titulní straně tuto hybnou sílu zastupuje šéfredaktor Walter Burns (Walter Matthau), který všemi pravdami i nepravdami nutí Hildyho Johnsona k tomu, aby ve své novinářské práci pokračoval. Důsledná logika však vyžaduje udělat ještě větší odstup a položit otázku – A jaká síla pohání všechny ekonomické, politické, administrativní a jiné manažery a nutí je nastavovat systém lidské civilizace ne ve prospěch lidí a jejich harmonického života, ale pro existenci a prospěch technologií a informací? Co ty manažery a mocné tohoto světa oslepuje a zbavuje je pocitu lidské sounáležitosti a dělá z nich poslušné sluhy všeho toho, co lidstvo produkuje? Odpověď zní: stejně jak šéfredaktora Waltera Burnse pohání vidina vzniku nejlepší titulní strany novin, byť na jeden den, tak i manažery civilizace pohání vidina vzniku hmotných i nehmotných objektů, které těm manažerům na oplátku za svoji existenci zabezpečí moc, úspěch a slávu v lidské společnosti. "Věci nás řídí. Ale to, co vládne, nejsou ´věci´, nýbrž provoz věcí" (Adam Bernau). Pokud by si lidé přiznali to, co již dávno tvrdí fenomenologie – že veškeré hmotné i nehmotné nepřírodní fenomény (věci, informace) jsou "živé", i když vznikají a rozmnožují se hlavně prostřednictvím lidí, pak by lidská společnost byla schopna vnímat realitu jinak, čili byla by schopna pochopit, že má velmi silnou konkurenci v životním prostředí a musí se s ní dělit o zdroje, což by pomohlo nastavovat systém mnohem příznivěji k lidským potřebám samotných lidí, nikoliv strojů, financí, informací atp., jak je tomu dnes. "Na titulní straně" však napovídá, kdo vítězí a kdo nakonec zvítězí, a není to ani člověk, ani jeho lidský život. ___ Více a lépe o samotném filmu napsal uživatel sportovec. Jen, abych nezapomněla, dodám, že tento film a Obchodník se zbraněmi mají shodné počáteční sekvence – výroby novin a výroby kulky, přitom závěr jejích cesty je také stejný – i informace, i kulka končí nakonec v hlavě člověka. () (menej) (viac)