Na titulnej stránke

Díky svému ožehavému a zároveň i mírně provařenému tématu by film klidně mohl sklouznout do trapnosti či citové vydíračky, ovšem inteligentní scénář pánů Diamonda a Wildera a komika pánů Lemmona a Matthaua zaručuje prvotřídní konverzační zábavu od začátku do konce. Óda na sarkasmus od nestora žánru Billyho Wildera. 90%. (11.12.2011)

Biily Wilder tvoril nadčasové filmy a žiarivým príkladom je aj The Front Page. Na tomto filme je vynikajúce všetko- od inteligentného, humorne-satyrického scenára, cez výborne napísané a ešte lepšie zahrané postavy, až po Wilderovu réžiu. Jeden zo snímkov, ktorý bude aktuálny a svieži aj o dvadsať rokov... (06.08.2010)

Zatím ojediněle jsem tu zachytil poznání, že TITULNÍ STRÁNKA je zdařilým remakem Hawksova filmu JEHO DÍVKA PÁTEK. Pochopit Wilderův film tedy znamená oživit si feministického ducha originálu z pozdních třicátých let, který vznikl v době, kdy v Evropě již naplno zuřila druhá světová válka, jenž ale ještě hluboko tkví v iluzích amerického předpearlharborovského izolacionismu. Zatímco originál je viditelně poznamenán sladkým snovým oparem tehdejšího Hollywoodu, remake se plně soustředí na důslednější prokreslení prostředí, viditelně naráží na maccarthyovské třeštění padesátých let, které originál nezná, a Matthauův Burns postrádá šarm a boj o srdce milované ženy, které naopak charakterizuje Grantovo pojetí. Zřejmě fiktivní jsou životopisné dodatky, které provázejí závěr STRÁNKY; myšlenka, že v roce 1940 by se hlavním hrdinou filmu mohly stát živé chicagské noviny, je krajně nepravděpodobná, i když zcela vyloučit ji nelze. Je jen pochopitelné, že za těchto okolností důsledné dodržení zřejmě výchozího divadelního tvaru-předlohy dnes ruší stejně tak jako důsledně divadelně pojaté Mathauovy a Lemmonovy kreace. Ale i tak je nutno zdůraznit skutečnost, že TITULNÍ STRANA, začínající skvělým dynamickým motivem zrodu novinového čísla od prvního pohybu sazečovy ruky pracující na hlavním titulku titulní strany až po kontrolu lavinovitě přibývajících čerstvých hotových výtisků přímo z rotačky, je víc než důstojným a funkčním posunem svého originálu, který právě tak ční z tehdejší americké filmové produkce a rovněž patří do tehdejší soudobé špičky světového hraného filmu. Pieta, která je u Wildera patrná, mu nebrání v tvůrčím rozvíjení vlastních pohledů (akcenty tehdy počínající aféry Watergate tu rovněž nelze přehlédnout; v tomto ohledu je TITULNÍ STRÁNKA filmem žhavě aktuálním). Chuť, kterou tvůrci nabízejí svému divákovi, je sice navenek prostá, ale je to prostota, která nejenže má daleko do dilentatismu, ale naopak je výsledkem velkého, mimořádného filmového umění. Umění téměř nehollywoodského, které připomene svým rukopisem i pojetím o téměř dvě desetiletí starší geniální další retrokomedii NĚKDO TO RÁD HORKÉ. (20.09.2011)

Největší slabinou filmu je,že se režisér nerozhodl, jestli točí crazy komedii a nebo konverzační.Příliš naturalistické scény s děvkou Molly ,pak posunují polohu filmu do tragiky .Tak nevím ....za Lemmona a tradičně skvostný dabing Majora Brabce tedy **** *** ..Vy byste nechal pověsit vlastní matku,jen kdybyste dostal dva hlasy navíc....To je velmi ošklivé,ať už to řeknete o komkoliv*** (25.09.2009)

Hlavnou ulohou filmov Billyho Wildera je predovsetkym divaka pobavit. The Front Page je toho uzasnym prikladom. Pribeh o senzaciechtivych novinaroch cakajucich na popravu "bolsevickeho" vraha, pripadne na akukolvek inu senzaciu, je popretkavany obrovskym mnozstvom skvelych vtipov, genialnych scen a vybornych hereckych vystupov (predovsetkym Jacka Lemmona a Waltera Matthaua). Wilder si s absolutnym nadhladom raz striela z novinarov tuziacich po akejkolvek (popripade umelo vytvorenej) senzacii, inokedy sa vnasa do "moralnosti" predvolebnych kampani. Je to proste kusok odrazajuci Wilderovo komedialne majstrovstvo. (29.01.2007)