Sladká Irma

To je ten svět, ve kterém žijeme. Když někoho nenávidíte, můžete to dělat kdykoli. Ale když někoho milujete, musíte se skrývat. Tímto filmem jsem oslavil v neděli uběhlé dvou leté výročí zhlédnutí  jiné Wilderovy komedie  Nebožtící přejí lásce, kde jsem začal Lemmona poprvé výrazněji reflektovat, bylo to první filmové sledování na které jsem dostal chuť během prvního uzavření škol a docela rád na to vzpomínám, byť to bylo moc dlouhé. Stejně jako tohle.:o Ale tentokrát hlavně v některých ohledech trochu zastaralé a fraškovité.  V tomto případě už Widerovo podání lásky částečně vyčpelo a z dnešního pohledu je ten úvodní  ,,haha´´ pohled na práci prostitutek, flákajících pasáků, za které pracují a dohlížejícího všehoschopného hospodského už fakt nemorální. Skoro jako by Wilder tentokrát propagoval to, co minulé kritizoval (Být) Bohužel.. Naštěstí se tady hned po prvních deseti minutách začal producírovat ten výtečník  pan Lemmmon jako polícajtíček, hlídající dětské hřístě, co to jen tak nenechá!! Jeho šťára se povedla, ale byla asi tak rychlá jako jeho náhlá proměna z puritiána v pasáka...Ale nebojte se. Lemmonovi se fakt nedá věřit pasák, ale tohle je naštěstí pasák úplně netradiční. Žárlící, zoufalý, svědomitý...A hlavně upřímně milující svou Irmu. Musím souhlasit s tím, co už bylo zmíněno,, že v tématu  ,,co všechno je schopen člověk udělat pro lásku´´ (a já bych k tomu dodal vlastní klid), přece jen Irma po  předchozím  excelentním Byt s dvojící Lemmon+Mcklaine, Irma vážně trochu pokračovala..   Mezi panem Baxterem a slečnou Kubelíkovou (jejda, pardon Lemmonem a Mcklain) panovala pořád občas velká chemie i v mnohem méně sympatickém prostředí a postavách než minule. Lemmon opět předvádí svoje herecké mistroství (stačí se koukat čeho je schopný s obličejem) a  když se film věnuje Lemmonovu získávání penež, převlékaní za barona a jeho nové domácnosti s Irmou  je vlastně nakonec velmi příjemný, místy i vážný   a mohl by v takové náladě klidně pokračoval  až do rozumného konce. Ten je ale zkažen tou natahovanovaností a sklony (oproti tomu krásnému, lidskému, civilnímu Bytu!!) k frašce. Už předtím mi přišly některé vizuální gagy nic moc (až na skvělé muzikální číslo.) Ale to závěřečné vypointování s hospodským jako porodníkem, výskytem  barona rovnou u porodu (!!) a i několika nelogickými lapsy  pro mě bylo teprve nezdařilé, i když prostředek se mi několikrát líbil.  Ale tak někdo to rád dlouhé a nikdo není dokonalý.:o  Ale někdo si teda říká, že Byt je daleko lepší, pane Wildere. A to jsem se nechtěl pouštět do srovnání, ale když se Bytu film v prostředku trošku příblížil, už to nešlo jinak a já si spíš řekl, bych si ho měl zase pustit.:o (Sakra, kdy už budou Vánoce?:o)  Ale i sama o sobě je ta Irma na takovou lepší trojhvězdu, hlavně za prostředek a dva hlavní herce. Už je ten koment zase moc dlouhej? No,já říkal, že někdo to rád dlouhé.:o (23.03.2022)

Je to fakt zbytečně dlouhé, chvílemi roztahané, ale je to Wilder, je to Lemmon a je to Shirley MacLaine. Tohle trio prostě funguje, i když se dá na celé Irmě najít hodně chybiček. Objektivně spíše na 3 hvězdy, ale díky výše zmíněnému a díky atmosféře a vtipům, které by stěží napsal někdo jiný, než sám Billy Wilder jdu výš. 7/10 (30.01.2017)

Neni to komedie, ve ktere ma clovek salvy smichu. Ma vsak usmev na rtech od zacatku do konce. I pres svou delku dej filmu proudi s nebyvalou lehkosti. Zabery z trhu mi trochu pripomnely Amelii z Montmartu a scenky s pasaky zase Ctyri vrazdy staci, drahousku:-). I kdyz mam od Wildera nejradeji dramata, tak komedie mu sly taky paradne a jeho nejvetsi silou jsou scenare! Vyborna byla postava Barmana. Skoda, ze takoveto komedie se uz dnes netoci... (27.07.2008)

Jack Lemmon vs Shirley MacLaine podruhé a pro změnu v barvě. Po obrovském úspěchu Bytu sáhl Billy Wilder po osvědčené dvojici a znovu natočil romantickou komedii, tentokrát mnohem ambicióznější. Postavy se změnily, zápletka též, ale podstata zůstala stejná. Režisér se pořád ptá, co všechno je zamilovaný muž ochotný udělat pro lásku. A ptá se se svou typickou lehkostí a vtipem. Je bohužel pravda že Irma la Douce neodsýpá tak přirozeně jak bylo asi zamýšleno. Nelze se ubránit dojmu, že si Wilder ukousl příliš velké sousto. Přes dvě hodiny stopáže nejsou adekvátně využity a především v první polovině se najde až příliš hluchých míst. Zajímavý děj a chemie mezi postavami naštěstí zakrývá ty největší nedokonalosti a film ani omylem nenudí. V rámci mistrovy tvorby jde o slabší kousek, přesto je to pořád vysoce nadprůměrná úsměvná komedie. (03.09.2012)

Ať mi nikdo neříká, že toto není předobraz funesovských četnických filmů. Wilder navíc vzešel i z předválečné kultury francouzské (vedle domovské rakouské), zůstává jí věren a nebanalizuje ji, zároveň zůstává ironikem do morku kostí. A to zapomínám na výtvarnou stránku, jež pojala Paříž z parodického hlediska ve všech ohledech (nejen Zola a Břicho Paříže). (03.03.2014)