Pluj tiše, pluj hluboko

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Jak píše Rob Roy, Robert Wise byl režisérský chameleon a génius, který zvládal nespočet žánrů. Mé srdce sci-fisty si získal prvním filmovým zpracováním Star Treku a Kmenem Andromeda a z jiného soudku také překrásným muzikálem West Side Story. Ale zvládal i historické filmy, horory, dramata a také válečné. Pluj tiše pluj hluboko je mladší bratříček Nepřítele pod hladinou a čistý válečný film. Máme tu nepotopitelnou loď, která zničila 4 ponorky, posedlého kapitána který ji chce dostat, prvního důstojníka myslícího hlavně na posádku a mírný konflikt. Dva skvělí herci (Lancaster, který nikdy nezklamal a Gable, kterého jsem zas v tolika filmech neviděl). Spousta taktických manévrů, hlubinných pum, zaměřování torpéd, trošku nervů při ponorkovém souboji a happyend. Trošku nepochopitelně je film opět černobílý (5 ze 6 válečných filmů roku 1958 jsou černobílé proč proboha?) a kaňka na konci je SPOILER smrt kapitána kvůli nemoci. KONEC SPOILERU. Jinak perfektní film a válečný film roku 1958. (04.12.2020)

Žasnu, jak tak starý film může být i po těch letech tak poutavý. Jasně, jsme zvyklí na jiné triky (obzvlášť jeden opakující se záběr, kdy je ponorka nad vodou, je hodně úsměvný), ale ten zbytek, to je paráda - žádný patos, žádná nuda, ale poctivé řemeslo. Samozřejmě trochu po americku - já to prostě nemám ráda, když jde po hlavním hrdinovi (zde po ponorce) plno nepřátel (tu japonská letadla), střílí všude kolem (bombardují), ale všechy střely (bomby) vždy neochvějně vedle...no dobře, no. Nehledejme mouchy. Líbilo se mi to, i když rozhodně nejsem příznivec válečných/historických filmů - možná tím, že je tu věnováno hodně prostoru i atmosféře v ponorce (hluboký obdiv všem, kteří do ní kdy vlezli), vzájemným vztahům (ale opět, nijak přehnaně a nepřirozeně, drženo s vojenskou a chlapskou dikcí) a přiblížení toho, jak různě se dá vnímat válečný konflikt co by přímý aktér. (18.05.2010)

Tak mám za sebou první válečnej ponorkovej film (teda myslím, že první, už se v těch válečnejch filmech začínám trochu ztrácet :-)) Nový kapitán přichází na ponorku (oni tomu teda někdy říkají loď) s novými metodami a podivnými rozkazy. A posádka je nasraná, protože furt jenom cvičí, a když je možnost nějaké akce, tak se kapitán zdekuje! Ale on moc dobře ví, co dělá. Protože chce v kanálu Bungo (sektor 7) zlikvidovat japonský torpédoborec Akakaze, který už zničil 4 ponorky, včetně té jeho minulé. A oni vlastně trénujou na čelní zásah. Pak taky při ponoru zapomenou nahoře chlapa. To je mi komunikace, to bych jim asi poděkovala. Akorát mi teda není jasný, jak to, že oni tu loď vidí a ona je ne, i když jsou nad hladinou (že by mimikry? :-)). Taky jsem se dozvěděla, že torpédům se říká úhoř. Tak jsem zase o něco chytřejší! Ale pak to bylo vzrůšu, jak je tam bombardovali z Akakaze a z letadel zároveň a pak pod vodou hloubkovýma náložema. Kdybych tam byla já, tak při mým štěstí dostaneme zásah okamžitě a jdeme pod vodu. A já mám fakt štěstí, jak sviňa, protože po sekačce mi dnes ještě navíc odešlo auto! Ale naštěstí to výjimečně nebyla moje vina :-) Ale taky jsou to kluci fikaný, protože vypustí olej, deky a mrtvý chlapi nad hladinu a dělaj, jakože nic, jakože jsou zlikvidovaný. A já si nemůžu pomoct, ale mě se to zase líbilo! (20.05.2010)

Hezký ponorkový válečný snímek z období druhé světové války v Pacifiku. Mírná "vousatost" filmu nic neubrala na atmosféře. Chvíle ticha a čekání, zda do vás, nás, nich narazí torpédo či hlubinná mina, jsou jak se patří dramatické a napínavé. Jen musíte být ochotni překousnout neobvykle přesnou mušku klaďasů a střeleckou mizérii nepřítele, jak už to tak někdy v podobných filmech bývá;) Každopádně nejen ponorkářům doporučuji, tři a půl hvězdičky! (18.05.2010)